Básně

Vše, co mám

24. května 2011 v 22:28 | may bohatá
Nemám nic než jen
jizvu nad srdcem,
díru v rukávu
a drobné na kávu
Kávu vypiju
Rukáv zašiju
A to srdce mé
tlouci přestane
A/N: Ze stejného soudku jako předchozí...

Divnej den

24. května 2011 v 22:27 | may opakující se
Šedý okno šedý stíny
Šedý oči manekýny
Oči chladný jako ledy
Oči šedý, prázdný, šedý

Bledý ráno bledý nebe
Dotek bledých rukou zebe
Ruce chladný jako ledy
Ruce bledý, prázdný, bledý

A/N: Je to prapodivný. Ale je to.

Žárlivost

12. května 2011 v 17:17 | may jiná
A/N: V poněkud zvrhlé náladě jsem si hrála se slabikami a vylezla ze mě tahle brutální rýmovačka o dětech noci. No prostě hard core. (Eh!)

Měsíc hází dlouhý stíny
do stromů a do oken
S nevinností konkubíny
usmíváš se, musíš ven
Kde jsi ty, tam město žije
Kde jsi ty, tam je i On
S tebou jedno víno pije
Cítí se jak šampión
Ukradnu ti kousek krásy
Ne, ty sama dáš se mi
Tvoje platinový vlasy
rozsypou se po zemi
Vůně zakázanejch růží
bílou nocí zavíří
Až na tvoji horkou kůži
přitisknu rty upíří

nevyslyšený výkřik

12. května 2011 v 16:34 | may divná
A/N: Inspirováno jistou spřízněnou duší. Mé "lyrické já" je hodně na hlavu, takže předem varuji, že to nedává moc smysl, zvlášť ten konec, a že by to mohlo vyznít jako výsměch. Jestli je tohle výsměch, tak pouze a jedině mým básnickým schopnostem. Psáno ze studu a z pocitu, že nejsem schopná pomoct.





mlčky křičíš
spolykaná tmou
křičíš očima
křičíš rukama
křičíš propiskou
němá
spoutaná nekonečnem
sama

vím to
jsem jedna z mála
kteří slyší
jsem blízko
za stěnou dálek
slyším
moudře pokyvuji
stejná
ale co
prý jsi silná
odseknu si
drze
bezelstně
s nadějí
se špatným svědomím
jen tak z hecu
promiň
modrý voči

Jsem zpátky

4. května 2011 v 18:30 | may postrádající
Jsem zpátky. Zpátky pryč.
Zas Tobě vzdálená.
Snad proto cítím se
tak trochu zhulená.
Však nevím, čím a proč.
Ty stojíš na římse.
Jen do prázdnoty vkroč
a vše, co mám, tím znič...

Půlnoční

28. února 2011 v 21:35 | may
Je skoro půlnoc a mně se chce spát
Čeká mě další bezútěšný den
Už v tom všem snad ani nehledám řád
Někdy je život jak podivný sen
Jela jsem do světa zapomenout
A přitom dosáhnout naplnění
Osud mi ale chce připomenout
Že se tím útěkem nic nemění
Zas je tu frustrace, prázdnota, strach
Emoce zdánlivě bezdůvodné
Vyndám je z šuplíku, smetu z nich prach
Však je zas uklidím - jednoho dne
Přepla jsem do módu autopilot
Už ani nevím, co znamená žít
Tohle je přežívání, ne život
Půlnoc už minula, měla bych jít…
Chybíš mi.

Lednice

28. února 2011 v 21:34 | may
Rozhlížím se okolo,
zkouším tomu rozumět.
Tahle prázdná lednice -
to má být ten "velký svět"?
Slibné vůně ze všech stran,
cítím, jak mě sžírá hlad.
Jsou však jenom přeludem,
který nelze ochutnat.
Jasné světlo svítí všem,
kdo si troufnou nahlédnout.
Když však jsi tu zavřená,
tmě nemůžeš uniknout.
Nejhorší je ale chlad,
jenž se vkrádá do těla.
Ovládne tvé emoce,
aniž bys to věděla.
Rozhlížím se okolo,
chce se mi té bedně smát.
Jak chce zmrazit někoho,
kdo ví, co je milovat?

For Sue

15. ledna 2011 v 20:27 | may
Jsi daleko, sestřičko
Bůhví, jak se právě máš
Co děláš a neděláš
Jestli na mě vzpomínáš


Moc mi chybíš, sestřičko
Postrádám tě každý den
Potkat tě však můžu jen
Když nás spojí stejný sen

Aishe

15. ledna 2011 v 20:24 | may
Ještě teď mám před očima
Ztichlý sál zahalený v šeru
Ještě stále mě dojímá
Vracet se k onomu večeru
Ještě dnes slyším tvůj tichý hlas
Zpívala's, že slunce zapadne
Nikdy nezapomenu na ten čas
Ať to s námi jak chce dopadne!
(Přidávám slibované... :))
 
 

Reklama