Dvacet čtyři

19. března 2018 v 23:38 | may
Psaní stejně vždycky skončí tím, že stojíte před někým nazí.

Přišla jsem za ním s hlavou plnou vzpomínek a s lahví vína. Vlastně jsem chtěla hrát šachy, ale on mě snadno přesvědčil, že chci něco jiného.

Přítomnost.

Pan Ü se zasměje jako Voldemort a dá mi na spaní rudé tričko s Marxem. A pak ležíme na futonu a mluvíme o tom, jak vlastně funguje ta funkce, co přidá před všechna jednociferná čísla nulu.

"Myslím, že my dva si budeme rozumět."

Horlivě přikyvuji ještě dřív, než dokončí větu.

Ráno ruku v ruce vyrazíme na vlak do Prahy. Vyměňujeme si střípky minulostí. Vyprávím mu o Cukrátku a o abstinenci, on mi vypráví o Kudrnaté. Vím, že se jí nemůžu nikdy vyrovnat, ale o to vůbec nejde. Cítím za nás oba. Za okny sněží, pan Ü si čte a já ho zkouším nakreslit.

Je nejlepší možné počasí na výlet. Ü mě fotí ve Františkánské zahradě, kam jsem chodívala s Tou na křovíčka. Fotí mě tam, kde mě fotila ona, a poslouchá příběhy, ve kterých už většinu emocí pokryla tlustá vrstva ledu. Na Střeleckém ostrově je taková zima, že i kůl trčící z vody je holý a labuť radši odletěla na druhý břeh. Mrzneme a rokujeme.

"Nesmíš mi dát košem."

"Vážně? Ani kdybych vzala opravdický proutěný košík a praštila tě s ním po hlavě?"

"To klidně můžeš, ale ne metaforicky."

Směju se Voldemortím smíchem, který jsem od něj okoukala. Jenže dělat z metaforických rozchodů pravidlo by bylo příliš kruté i na mě.

Jsme spolu dvacet čtyři hodin. A s každou další bych nejradši ještě jednu přidala.

Zavři mě do tabulky a dobře naformátuj. Proměň mě v proměnnou, abych Ti neutekla. A než půjdeš spát, nezapomeň mě uložit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 19. března 2018 v 23:47 | Reagovat

Pekny clanek

2 Kačka Kačka | E-mail | Web | 20. března 2018 v 11:57 | Reagovat

Moc příjemné, tak křehce napsané.

3 Eliss Eliss | Web | 20. března 2018 v 14:45 | Reagovat

To vypadá na začátek dobrého přátelství :)

4 bimil bimil | Web | 20. března 2018 v 16:44 | Reagovat

Krásně napsané :)

5 polly polly | Web | 21. března 2018 v 8:05 | Reagovat

a každé psaní je další obnaženou exhibicí

6 MzM MzM | 24. března 2018 v 8:47 | Reagovat

Podávejte s kapesníčky. A že má den 24 hodin je stejně jen nesmyslný úzus a buržoazní přežitek.

7 Q Q | 27. března 2018 v 10:16 | Reagovat

Ten konec ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.