Žluté půlkolečko

11. února 2018 v 19:12 | may |  ooo
Chaplin začíná plešatět odprostředka.

Čekal na mě u Kafkovy hlavy a vypadal dobře. Nevěděla jsem, jak ho pozdravit, po tom všem. Ale on se usmál a rozpřáhl ruce. "Long time no see!"

Už jsem zapomněla na jeho huhňavou britštinu, neschopnost vyžehlit si košili a pěkné ďolíčky ve tvářích. Mluvili jsme o krásách Pythonu a o kvantovém vysvětlení problému svobodné vůle. A bylo to milé, protože tentokrát žádný z nás nečekal nic víc. O vztahových peripetiích nepadlo ani slovo. Jediné, na co se mě vyptával, byly mé nejranější životní vzpomínky. Možná je to dobře.

"Ve školce jsem si přisvojila neonově růžového plyšového dinosaura. Když skončil školní rok, musela jsem ho vrátit. Pamatuju si, jak sedím ve dveřích s dinosaurem a brečím."

"My měli ve školce šatnu se skříňkami a každé dítě mělo svůj symbol. Já jsem byl žluté půlkolečko. Pamatuju si, jak mě štvalo, že nejsem třeba zelené plus."

Usoudila jsem, že Chaplin je asi jediný Němec, který mě dokáže rozesmát.

A byla zima, lezla mi do rukávů všem vrstvám navzdory a zabodla se i do ucha. Procházela jsem Prahou se smíšenými pocity. Je to stále domov, ale vypadá tak cize. Už nevím, kam jít a co si tam dát, protože znám jen vzpomínkami opředená nároží, která studí víc než vítr. Jak je to vůbec dlouho, co jsem nebyla na Střeláku? Nejsou to snad už roky?

Pozorovali jsme racky, elegantní a absurdně hašteřivé, jak vedou námi nepochopitelné potyčky o ovládnutí vrcholku kůlu. A já si uvědomila, že bych Prahu chtěla ukázat panu Ü. Podělit se o svoje město. Nevím, jestli by to bylo tak uspokojivé, jak si maluji, ale myslím, že by mohl pochopit. Je to jen taková myšlenka, ale zato docela bezděčná. Vždycky, když v sobě najdu nějaký náznak samovolného pocitu, udělám malou oslavu a poskočím si, protože to znamená, že jsem vnitřně ještě docela neumrzla.

Jedno ale vím jistě. Chybí mi v životě ajťák na probírání neuronových sítí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 11. února 2018 v 20:04 | Reagovat

Měla bys tančit čtverylku, protože kdybys citově umrzla, tak už by tě nikdy nikdo nepřivedl k varu. :)

2 Prion Prion | Web | 11. února 2018 v 20:14 | Reagovat

Četl jsem, zamyslel se, zmizel jsem v bezčasí, tak jsem musel číst znovu. Nevím, jaké kouzlo jsi na mě uvalila, ale tak krásně ležérní líčení, tak melancholické, tak nostalgické, a přitom neznám aktéry tohoto článku, úžasné :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.