V pasti

23. února 2018 v 23:35 | may
Ta bolest je tu pořád. Samozřejmě. Proč to nešlo s ním - a najednou to jde s někým jiným? Jaká je v tom spravedlnost?

Vyčítám si to. Začala jsem ale poslouchat veselejší písničky.

Stojíme s Ü v závětří, oba se chvějeme zimou. S každým mým slovem trochu ucouvne.

"Za týden se toho událo strašně moc. A poprvé po dlouhé době mi bylo fakt dobře. Jenže posledních několik měsíců jsem strávila omíláním stále stejných myšlenkových koleček. Nedovedu tak snadno přepnout do jiného módu. To, o čem jsem přemýšlela na horách, nezmizelo."

"Mění to něco?"

Nejsem si jistá odpovědí.

Cítím se zlomená. Uvízlá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.