Kroky

23. ledna 2018 v 22:40 | may
Měsíc se míjí s měsícem, čas běží neskutečně rychle. Ani nevím, kolikrát jsem mu málem zavolala, ale pak mě zastavilo vědomí, že by stejně nevěděl, co říct. Nebo naopak strach, že by přesně věděl.

Možná to zapomínání nepůjde tak snadno, jako vždycky předtím. Protože ať si třeba stokrát opakuji důvody, proč jsem ho opustila, jeho náruč byla můj domov.

Jak teď můžu věřit sama sobě? Jak můžu věřit, že příště to vyjde?

Odvedl mě na kraj skály a řekl:

"Můžeš skočit, jestli chceš. Tentokrát ti nebudu bránit. Jen se, prosím, rozhodni."

A já ho shodila dolů.

Takhle přeci láska nefunguje.




"Vždycky mě uklidní tvůj příběh. Já si připadám blbě, protože jsem se rozešla s chlapem, co hulil a citově mě vydíral. Ale pak si vzpomenu, jaký důvody k rozchodu jsi měla ty, a jak dobře to neseš."

Děkuji, Sue. Nesu to velmi dobře.

Nesu to úplně nejlíp, jen občas vzlykám na dně sprchového koutu a nemůžu přestat, protože už nechodím s klukem, který denně vypil dva litry koly a miloval mě. Bojím se spát, protože kdykoli zavřu oči, přemýšlím, jestli jsem neudělala hloupou chybu.

Ale vzhledem k tomu, že o tom přemýšlím už čtyři měsíce, jsem spíš udělala chytrou chybu.




Vina, lítost, vztek. Počítám kroky po třech. Vina, krok. Lítost, krok. Vztek, krok. Cestou domů mi prší na brýle a něco mezi sněhem a vodou se usazuje na mých tvářích. Zakašlu a schovám bradu do šály. Vina, lítost, vztek.

"Však ty se z toho vyzpíváš," řekla K.

A já zpívala. Zařezávala kytarové struny do prstů. Kreslila akvarelkami. Poslouchala desku za deskou. Učila se nazpaměť zkratky inteligenčních testů. Nestíhala. Brečela za zavřenými dveřmi. Jedla vietnamské závitky s různými muži. Psala. Stále ta samá písnička, jen nový sešit.

Vina, lítost, vztek. Krok sun krok.

A možná - jenom možná - jsem pomalu kamsi došla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. ledna 2018 v 13:32 | Reagovat

Bude líp! ♥

2 hedd hedd | Web | 24. ledna 2018 v 15:51 | Reagovat

Já se při každém kroku vracím zase zpět... Nedokážu snad ani odlepit paty od asfaltu? Snad proto, že to není dobrovolná cesta?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.