Srpen 2017

Frankfurt

20. srpna 2017 v 0:07 | may |  Sto slov
Chybíš mi od chvíle, kdy jsi vstoupil do autobusu. Zmizel jsi za tmavým sklem a já se vydala na dlouhou cestu domů, protože už nebylo na co čekat.

Samota mě ochromila. Jako kdyby se mi pod kůží usadila zima. Šla jsem městem zpátky po naší stopě a všudypřítomné davy mě znervózňovaly. V mojí ruce bylo prázdné místo.

Vím, že jsou to jen dva týdny. Že jsme snesli víc. Že zůstaneš na dosah písmen. Že je to ode mě dětinské. Ale tvoje náhlá nepřítomnost mě rozsypala na kousky.

Snad se mnou tohle dělá Praha. Jenže s tebou je i ona snesitelnější.