Říjen 2016

Bylo

27. října 2016 v 11:50 | may fowl |  Sto slov
Jen si zkus shrnout půl roku života do jedné věty.

Vítr, kolo, fasády z červených cihel, narcisky, vztahy zkrácené dálkou na písmena, zase svítá, Španělé dupou po chodbě, Fin se svléká donaha a skáče do kanálu, nedokážu vstát, nedokážu se hýbat, nedokážu se nadechnout, ale žiju, občas se zasměju při Hře o trůny, měl bys vědět, že mám přítele, Cukrátko drží mou hlavu tak, abych nemohla uhnout, když mě škrábe vousy po obličeji, srká mi jazyk do úst a točí s ním jak s bubnem od pračky.

Čistím zubním kartáčkem gel z elektrod.

"Tak jak bylo v Holandsku?"

"Fakt skvěle!"

Nocturno

17. října 2016 v 22:24 | may fowl |  Sto slov
Prázdný list.

Čteš to vůbec ještě?

Jen jsem chtěla říct, že pořád ještě poslouchám smutné sondžíky.

A že se mi tvé jméno nabízí ve vyhledávači.

Jsou hloubky, o kterých jsem nevěděla. Jsou i hloubky, které až příliš dobře znám. Vím, kde jsem byla před čtyřmi lety, a vím, kde jsem byla letos v květnu. Už jsem někde jinde. Ale to, že mívám záchvaty rozvernosti, neznamená, že vím, co dělat, když se vrátím tam.

Když jsem šťastná, mám pocit, že podvádím samu sebe. Štěstí je jen kognitivně-behaviorální záplata na bolavou duši.

Jestli něco umím opravdu dobře, tak jsou to bezdůvodné smutky.