Adresát nezastižen

12. května 2016 v 19:40 | may fowl |  O něco víc
Je tak snadné vyškrtnout někoho ze svého života. Tak snadné jako se nadechnout, vydechnout, rozsvítit stolní lampičku, udělat tečku za větou.

Jsem smutná. Píšu dopisy mužům, kteří mi nerozumí. V konečném důsledku jsem jen ráda, když si je nikdy nepřečtou. Léta mě naučila, že věty, jejichž sestavení mi dalo největší práci, druhý nikdy nedocení. Takové věty přinášejí jen zklamání. Nechávám si je tedy pro sebe a dělám za nimi tajné tečky.

Z vlasů mi vytéká červená voda. Krůpěj se zastaví nad pupíkem, chvíli zaváhá a pak ji pohltí proud ze sprchové hlavice. Aisha klepe na dveře.

"Májo? Všechno v pořádku?"

"Jó, už budu!"

Moje hlava hoří. Vysuším si vlasy, rty obtáhnu rtěnkou, obleču něco, v čem mám dlouhé nohy, a vyrazím na ulici. Je horko - nikdy bych nevěřila, že to o Holandsku řeknu - a my jedeme do Amsterdamu. Jsme každá úplně jiný prototyp holky - Sue v černých keckách a s cigaretou v koutku úst, Aisha s copánkem ovinutým kolem hlavy a šátkem kolem drahocenných hlasivek, já s ohněm na hlavě a se svými věčnými starostmi, abychom neporušily pravidla. Jako by nám zase bylo čtrnáct, jen muži kolem nás se proměnili.

Svačíme vzorky v obchodě se sýrem, obědváme čínské nudle a zapíjíme je vínem z pet lahve, svačíme marihuanové muffiny, večeříme hranolky a vodu s cukrem. Černoši v parku se nám smějí, jak se jim smějeme, a říkají cosi o dobrém matroši. Aisha propadá derealizaci, Sue si nás fotí a já myslím jen na citrónový cheescake. Moje trávové poprvé končí překvapivě dobrým tripem. Domů se vracíme v noci.

A je to krásné, ale je to taky strašné. Natisíckrát můžu mít chuť shazovat lidi do kanálu, ale neudělám vůbec nic. Zdá se, že jediná cesta, jak se cítit naživu, pro mě vede skrz sebedestrukci. Vlastně to dává určitý smysl: abych mohla začít žít, musím taky začít umírat. Jak chabé ospravedlnění pro mé masochismy.

Pořád ta samá písnička. A tři tečky.

V čem se naše životy liší od životů holubů, co se pokoušejí na parapetu o prokreaci? Najdi deset rozdílů.

Promiňte mi jednu Lanu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. května 2016 v 3:52 | Reagovat

To já bych měl pro tvé věty větší pochopení! A nejenom věty. :D

2 lindapise lindapise | 14. května 2016 v 13:54 | Reagovat

1) Holubi neřeší filosofické otázky, které některým lidem nečekaně vyplouvají z hlubin mysli.
2) Holubi zásadně nepáchají sebevraždy skokem z mostu nebo z mrakodrapu.
3) Holubi mají styl.
4) Holubi nemají knihy.
5) Holubi neprahnou po penězích, jelikož neznají jejich moc.
6) Holubi si nikdy navzájem nenadávají a neporoučí - i když kdo ví, jestli by to nedělali taky, kdyby uměli mluvit.
7) Holubi neumí účinně prokrastinovat, a pokud ano, tak to není poznat.
8) Holubi nelžou.
9) Holubi nechápou umění.
10) V případě nouze se na to mohou všichni holubi zvysoka vysrat.

:)

3 may may | 14. května 2016 v 14:10 | Reagovat

[1]: Ale já bych neměla pochopení pro ty tvoje.

[2]: Boží. Získáváš bonusového bludišťáka v chuti a konzistenci čokoládové sušenky.

4 misschien misschien | 16. května 2016 v 1:51 | Reagovat

Masochistická prognóza není příliš pozitivní. Je masochismem i urputné čekání na zelenou, když poslední auto projelo kolem v roce 1920?
Žití města popsáno krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.