Sardinky

2. března 2016 v 0:04 | may fowl |  O něco víc
Dynamo na předním kole tlumeně bzučelo. Jeli jsme tmou, někdo vepředu kouřil trávu a zanechával za sebou dýmovou stopu. Finský kluk vedle mě vezl v igelitové tašce pár lahváčů. Doufala jsem, že se podělí. Hodiny bily půlnoc. Netušila jsem, kde jsme, hladký asfalt mi ubíhal pod koly. Příjemná změna po dvou dnech samoty a vlastního pokoje.

Zaparkovala jsem kolo u cizího domu na druhém konci města. Byl pátek večer. Vystoupali jsme po venkovním schodišti a vešli do plechovky plné sardinek a beatů.


Zábava na večer spočívala v prostorově nenáročném tanci a v lehké konverzaci na téma "ou máj gád hís sou drank". Otevřeným oknem se z kuřáckého balkónku linulo do místnosti tolik kouře, že by to vystačilo na zhulení dvou až tří lidí. Lahváče brzy došly. Vydala jsem se na lov vína a časem jsem si vyhlédla blonďáka s pěkným obličejem a plnou lahví. Zaklesávat se očima do cizinců mému opilému já nikdy nedělalo problémy.

"What's your name?"

"I'm Vincent. Who are you?"

Pak už jen stačilo předstírat žízeň.

Rameno mi sevřela čísi ruka.

"Are Czech girls good at kissing? My friend Vincent would like to know."

Naklonila jsem se k blonďatým vlasům.

"I'm sorry, I really like you, but I've got a boyfriend."

Vincent byl zřejmě příliš ovíněn, než aby jej odmítnutí trápilo.

"Will you introduce us to your friends?" zakřičel do mého ucha.

Moji friends se z větší části hromadili na záchodcích, jeden kluk si uprostřed parketu užíval svůj první kontakt s tvrdým alkoholem a hezká černoška z Londýna seděla na topení s hlavou v dlaních. Nechala jsem blonďáka s nožkama hubenýma jako špejle ztratit se v davu a pokusila se pomoct Londýňance.

"I'm scaaahda," naříkala dívka skrz záplavu úzkých copánků.

"Don't worry, we'll get you home. Do you know the way?"

Nešťastně zavrtěla hlavou.

"Do you know the name of the street where you live?"

"It's Kometalaan."

"Sorry?"

"Ko-me-ta-laan."

Google moudře podotknul, že ulice s názvem Kometalaan neexistuje.

Byla jsem v obětavém pečovatelském módu, což se mi sotva kdy stává, protože většinou jsem opilá tak rychle, že se střízlivější okolí stará o mě. Už jsem vymýšlela, který kus svého koberce bych obětovala jako provizorní lůžko, když Londýňanka vytuhla na balkóně. Věděla jsem jen, že její jméno zní trochu jako Nokia, a tak jsem ji za žádnou cenu nedovedla vzbudit. Její bezvládné tělo se ztěžka svezlo podél stěny. To naštěstí vyvolalo pozornost některých sardinek.

Ustlali jí na dvou židlích a někdo dokonce uklidil ze země kaluž jejích zvratků. Zdálo se, že o Londýňanku bude postaráno a můj koberec nedojde úhony.

Zastesklo se mi po koberci, samotě a vlastním pokoji.

Domů se nás vracela půlka. Opilí jsme se na kolech kymáceli mezi okraji cyklostezky a náš smích se nesl setmělými ulicemi. Stavili jsme se na kebab, ale nepamatuji si, jak chutnal. Mezitím jedné spolubydlící zmizelo nezamčené kolo, a tak jsme posledních pár bloků šli pěšky a trochu míň se smáli.

Když jsem usínala, hlavou se mi honila jediná myšlenka:
A pak že jsou Nokie nezničitelné.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. března 2016 v 0:56 | Reagovat

Zpočátku je hromadné popíjení ohromná zábava, ke konci už spíš trestem pro statečné, kteří dílem z obětavosti, dílem ze zlomyslnosti vydrží.

Nejdřív odpadají samaritáni, pak příležitostní pařiči, další na řadě jsou huliči lehkých travin. Dalo by se vyjmenovávát dlouze, špičku tvoří přirození opilci a mladé holky, co letí na párnu.

Sláva nazdar výletu, už jsme tady, už jsme tu - ale kde tu? A skutečně obzvlášť zábavná varianta hromadného popíjení je vyrazit někam, kde jste nikdy nebyli.
Aby cesta obsahovala mnoho stoupání ozlomkrk, kluzkých stezek, jakousi vrátnici na přeptání - štěkající hafany, vrávorající postavy obestřené rouškou nebezpečí, cokoliv, co nabudí obrazotvornost a holky vyděsí, osamělá místa na kraji propasti, kde se dá bezelstně zvracet rovněž patří ke zpestřovákům. Nejen louže blitek. Důležité pro udržení atmosféry je utírání potu z čela.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. března 2016 v 8:24 | Reagovat

Kebab vždycky chutná jako kebab.
Zatímco sardinky se dají připravit na tisíc způsobů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.