Příšery II

5. března 2016 v 16:20 | may fowl |  O něco víc
Léto se přelilo do podzimu, podzim do zimy a já se pozvolna rozpadala.

Zamilovávala jsem se do nesprávného muže, klopýtala na vražedně vysokých podpatcích, mrzla u stánku s kávou, brečela ze spaní, seděla v setmělé kuchyni paralyzovaná vlastními myšlenkami. Jednu chvíli jsem měla pocit, že nežiju, ale bolím.

"Podle mě za ten rok se skutečně posouváš někam do zadnice," řekl Nislav. Byl tehdy ještě dost blízko na to, abych jeho názory na mou osobu mohla považovat za zasvěcené, a tak mě nepotěšil. Nechtěla jsem vědět, že je to se mnou týden od týdne horší. Znamenalo by to připustit si, že postupně podléhám příšerám ve vlastní hlavě.

Nejvíc ze všeho jsem potřebovala nějaké příšery tam venku. To abych byla nucená sesbírat se z podlahy, na které jsem si navykla ležet. A ony přišly.


///

Našla jsem prchavou útěchu ve špatných rukou. V rukou, které měly být někde jinde, než na holé kůži mých zad. Oba jsme to věděli. Mezi lopatkami mi zůstaly jizvy jako průhledné tetování, a já je ještě dlouho potom pozorovala v zrcadle, fascinována vlastní bolestí. Pak jsem si se směsicí ublíženosti a vděku oblékla tlustý svetr a odešla.

Získala jsem superschopnost otevřít se druhému člověku. Teď ji to ještě chtělo přenést na někoho, kdo nebude bolet.

///

Právě v době, kdy jsem se snažila zapomenout, mi zavolala Aisha.

"Sedíš?"

Taková otázka je jasnou předzvěstí špatných zpráv.

Seděla jsem. Jen to bylo zrovna v šalině a cestou na firemní večírek. A najednou jsem poslouchala, jak v Praze moji kamarádi vyhlásili pátrání, jak identifikovali tělo, jak organizovali pohřeb, jak pan Modré tričko smazal svoje stopy z internetu a řekl doma, že si jde koupit boty - - -

Blížil se koncert s kapelou, na který jsem se tolik těšila, ale místo přípravy jsem trénovala pohřební písně.

///

Skoro ve všech vzpomínkách, které na něj mám, pan Modré tričko něco jí, nebo aspoň žužlá propisku. Když jsem ho viděla naposledy, byl srpen a on jedl vařené vajíčko. Mluvili jsme hlavně o Té a dost jsme ji zdrbli. Byla jsem za ten rozhovor neskutečně ráda.

Zmizel bez patosu. Potichu, čistým řezem. Jako kdyby nám chtěl všechno ulehčit. Byl to akt absolutní anihilace, smazání sebe sama. Děsivá na tom byla ta definitivnost. Člověk může většinu rozhodnutí zvrátit, ale tuhle volbu prostě vzít zpátky nešlo.

Kluk, vedle kterého jsem osm let vyrůstala, za sebou zavřel dveře.

(tu ruku nám dej a odpočívej v pokoji
tam na tom místě, kde se dobře není
na na na na na ná ná)

Pohřební hostinu jsem trávila vedle Sue. Nenápadně jsme požíraly chlebíčky a já myslela na to, jak to Té s krátkými vlasy sluší.

"Ovládnem' se. Dnes nebudeme mluvit o svých osobních problémech."

"Ne. Ani nebudeme na pohřbu nikoho balit."

Pak jsem odjela zpátky do Brna, kde nikdo nebrečel a lidi si hráli na advent.

///

Najednou jsem se nerozpadala já, ale svět kolem mě, svět, jak jsem ho znala. Rozepsaná kapitola se uzavírala a zvedal se vítr. Přitiskla jsem záda k podlaze.

Někdo si lehnul na zem vedle mě. A já věděla, že tentokrát bude všechno jinak.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 5. března 2016 v 17:20 | Reagovat

Teď už to víš. Jaké to je. Nemoct se ani hnout, stát jako solnej sloup.

Exil ti prospívá. Mírná nostalgie nejni na škodu. Když jako rekapituluješ poztrácené korály.

Teď, když nic nemáš, nemáš co ztratit. Je tolik, tolik cizinců, kteří rádi opíšou křivky lopatek a před zrcadlem ti kartáčem načechrají nejtenčí vlásek. :)

2 may may | Web | 5. března 2016 v 17:24 | Reagovat

[1]: A něco přeci mám. A cizinci mi nestojí za to, abych to ztratila.

3 Just Blaze Just Blaze | 8. března 2016 v 18:56 | Reagovat

Možná jsem v nějaké lítostivé náladě, ale jsem z Tvýho článku dost naměkko. Píšeš jako málokdo, dokážeš vzbudit spoustu emocí, je to prostě výborný! Skvělý!

4 Tereza la Marque Tereza la Marque | Web | 12. března 2016 v 12:51 | Reagovat

Výborný článek. I když tak smutný. Na blog jsem narazila dnes a tvé psaní mě tak baví!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.