Lepidlo

12. března 2016 v 16:34 | may fowl |  O něco víc
Ležím ve tmě a poslouchám písničku za písničkou. Ta hudba mě zneklidňuje. Lepší ale, než v tichu naslouchat tinnitu a vlastní paranoie.

Někdy zapomínám, jak snadné je všechno ztratit. A někdy, někdy na to vůbec nedovedu přestat myslet. Škvírou mezi závěsy dopadají na strop proužky žlutého světla a já je počítám, obklopená zvukem. Čas do usnutí si prodlužuji myšlenkami. Jak mohu být tak plná citu, a zároveň plná pochybností?

Bojím se studených zákoutí svého mozku. Bojím se nejistoty, která se v nich usazuje, a bojím se i grafomanie, ke které se opakovaně uchyluji ve snaze vypsat si ty sračky z hlavy. Stále zapomínám, do kolika průserů mě dostala - co na srdci, to na hrotu pera - a že co je jednou řečeno, to nejde odříct. Nejvíc ze všeho se ale bojím, že to se mnou vzdáš.

Upsala jsem své srdce celibátu. Své nevděčné, přelétavé srdce. A jakkoli neradostně to může znít, ve skutečnosti je to jedna z nejradostnějších věcí, co mě za poslední dobu potkaly.

Nezáleží na tom, kolikrát se všechno rozpadne. Záleží na tom, že se zas a znovu rozhodnu sáhnout po lepidle.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 12. března 2016 v 16:45 | Reagovat

Světice jsou nejkrásnější ženy, tak bacha na zmrdy. :D Děkuji.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. března 2016 v 18:31 | Reagovat

Lep je dobrý.
Jen se nesmí na něj (někomu) sednout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.