Prosinec 2015

Vystřižené scény

12. prosince 2015 v 15:16 | may fowl |  O něco víc
Nejvíc ze všeho cítím únavu. Teprve zítra budu mít sílu postavit se pod proud horké vody a třást se pod ním v naději, že mě rozpustí. Dnes už ne. Dnes se jen nadechnu kouře, co mi zůstal ve vlasech, a z kabátu ucítím závan důvěrně známé vůně. Vychutnávám si obojí.

Vím, že bych o tom neměla mluvit, ale nadešel čas jít o dům dál. Cítím to tak jistě, jako cigaretový dým, a ještě chvíli se pevně držím na místě. Naposledy zaváhám, než seberu sílu k prvnímu kroku.

O mě se neboj, jsem velice dobrá v nemění emocí.

A tomu jsem vážně věřila. Jen se mi to celé trochu vymklo z rukou.

Nádraží Hostivař

4. prosince 2015 v 23:17 | may fowl |  Sto slov
Na městě ráno seděl smog. Úplně nahoře visela drobná čtvrtka měsíce. Bylo ještě před rozedněním, když jsem nasedla do autobusu plného lidí, kteří spali s otevřenýma očima.

Byl podzim. Bezútěšný jako vždycky, svazující plíce obručí jako příliš těsné objetí přítele, který se bojí, že vás ztratí.

Kdy naposledy něco vycházelo doopravdy ze mě?

Dívka v autobuse si položila hlavu na rameno vedle sebe. Ve svetru mi bylo teplo skoro jako v létě, byla jsem na cestě a divně se smála vlastním myšlenkám.

Tehdy jsem pochopila, že hledám muže, který by snesl být v milostném trojúhelníku se mnou a mou těžkomyslností.