Září 2015

Snad né

18. září 2015 v 22:35 | may fowl |  Moc myslím
Zvracet je snadné. Stačí se poddat tomu záškubu ve vašich útrobách, svézt se na všechny čtyři a nechat reflexy, ať se postarají o zbytek.

Zvracet je snadné, a tak zvracím slova. Stala se z toho jakási verbální bulimie. Snad si tím jen kompenzuji svůj věčný hlad. Nikdo mi u toho nedrží vlasy, ale občas někdo přijde, podívá se na mě a řekne něco jako "Hm, to má z toho, že moc pila" nebo "Aha, já teda zvracela naposledy v šesté třídě". A já jsem jaksi zvráceně ráda, že se někdo dívá, a nemůžu přestat.

Na téhle adrese zvracím už přes pět let. Blog se mnou prožil lecjaký stav hlavy, včetně existenciálních krizí různé síly, sexuální dezorientace a opakovaných záchvatů citové nekrofilie. V podstatě se jedná celou dobu o nočníček, byť jsem přešla od dopisové formy k pokusům o umělečtější žblepty. Je to určitá forma terapie, snad trochu póza, snad věc zvyku. Je to snadné.

Jenže někdy jsou slova málo. Někdy všechno, co máte, je neurčitý, zahlcující pocit, který svázán syntaxí mění význam a stává se něčím, čím není.

Schovávám ho za zdí. Před sebou i před druhými. A netuším, jak - a jestli vůbec kdy - přijde rok 1989.