Fine

2. června 2015 v 10:44 | may fowl |  O něco víc
Od rána poslouchám bušení deště o okno. Jako kdyby mi všechna ta voda dopadala přímo na kůži, přelévala se přese mě a odnášela mě někam pryč.
Ideální počasí na to, zůstat celý den pod peřinou a hibernovat.
Žene mě z postele vědomí, že Katniss bude mít brzy narozeniny.

V pondělí za šera jsme se sešli před vchodem a vyrazili si někam sednout. Cíleně jsem si obalovala nervy do čokolády, zatímco jsme si povídali o malých věcech. Nebylo ale třeba protahovat preludium. Brzy jsme vyšli na vzduch, zrovna začínalo poprchávat.
Mluvili jsme. To, co následovalo, tak nějak samo vyplynulo z našich slov. Rozejdeme se. Rozejdeme se před rektorátem Masarykovy univerzity, bude mi u toho pršet na brýle a opodál bude opilý chlápek močit do křoví. Rozejdeme se na lavičce pod stromem, a já se budu trochu zahořkle smát a trochu brečet, ale to nevadí, protože jsem si záměrně nebrala řasenku.
Zpříma jsem se na něj podívala.
Řekl mi, ať nebrečím, protože jej ničí mě tak vidět.
"A co bys čekal? To je přeci normální, brečet, ne?"
"Asi hej… Bola si na mňa príliš dobrá."
"Nemyslím si. A prosím tě, nepoužívej na mě věty z vlastní písničky, děkuju. To se nedělá."
Já a můj pocit nedocenění. On a jeho ideály.
Argumenty jsou krásná věc, ale pocity za nimi pokulhávají. Je tak snadné říct Dobrou noc! a jít si každý po svém.
(Je to tak strašně moc snadné, že se to stane.)

"Čakal som, že to bude lepšie."
A já nečekala skoro nic. Preventivně. Jak potom můžu být tak zklamaná?
Snad mě jen mrzí všechny ty nevyužité potenciality. To, co jsme mohli být, ale nejsme. A to, co bylo tak děsně fajn - hlavně ze začátku - a co už mít nebudu.
Argumenty jsou krásná věc, a přeci mi nad nimi zůstává rozum stát. Když to bylo tak děsně fajn, jak to může prostě jen tak přestat?

Ještě že jsem se neučila maďarsky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. června 2015 v 14:24 | Reagovat

Časy se mění, za pár měsíců potkáš jiného, který toho předchozího v něčem doplní atd. A třeba se i naučíš děkovat v madařštině. Köszönöm.

2 Olivka Olivka | Web | 2. června 2015 v 16:20 | Reagovat

Myslím, že těmihle pokusy zjišťujeme, kam se vlastně vydávat nemáme, kde to je slepá ulice. A o to jde, prozkoumávat, nezůstat na jednom místě... člověk si pak bude aspoň jednou toho pravého víc vážit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.