Do větru

4. června 2015 v 0:12 | may fowl |  O něco víc
Mohla bych za námi pálit důkazy, trhat nastřádané vstupenky a ničit pokreslené vizitky z Jedné básně. Mohla bych utíkat do jiného města, jako už několikrát. Brno je příliš malé na takovou dávku flashbacků. A přeci k tomu nemám důvod. Nechci uplynulé měsíce vyříznout, ale integrovat. Bylo to fajn jaro.

Už nemám potřebu hystericky vzlykat ve výtahu. Vím, že budu v pořádku. Snažím se nezapomínat, že nanic mi bylo už před touhle kapitolou, a paradoxně je to docela uklidňující.

Záchvaty sebelítosti jsem začala řešit po svém.

V pondělí jsem se dlouho do noci vztekala a posílala Sue spoustu sprostých slov, protože jsem si nechtěla hrát na cenzuru. Pomohlo to.

Ve středu jsem šla na hřbitov s cizím člověkem, smát se jménům na náhrobcích. A on se doopravdy smál a ukazoval mi tetování a vyprávěl, jak si vaří kávu v aeropressu. (Tímto zdravím Nislava.) Ve čtvrtek před zkouškou jsem se byla opít s naším basákem. V pátek jsem vyrazila ven s Irem, který se jmenuje jako můj oblíbený filosof. Do pondělka jsem si musela odinstalovat Tinder, protože mi komplikoval přípravu na zkoušku.

Včera mě na lavičce s jablkem v ruce a s Nislavem po boku zastihl basák.

"Ona teď nějak hodně randí, ne?" ptal se pak Evy.

Ještě štěstí, že mě neviděl o hodinu později na náměstí. Vrcholem obskurnosti totiž byla schůzka s profesionálním baleťákem, který si přinesl longboard a zpod čepice se širokým kšiltem na mě kanadskou angličtinou chrlil své názory na život tak dlouho, až mě téměř rozbrečel.

Nehledám v těch lidech náplast, nic velkého si od nich neslibuji. Snad jen se snažím samu sebe zahltit novými tvářemi a příběhy. Tvář jednoho člověka jako kdyby mezi nimi zanikala a pozbývala na významu. Nevím, nakolik to je udržitelná strategie, ale zatím funguje velmi dobře. Kdybych se neznala, řekla bych, že mám na zapomínání talent.

Občas se zastavím a přemýšlím, co to sakra dělám se životem. Obvykle dojdu k závěru, že vlastně sama sobě dobře rozumím.

Jedeme dál.


Ooh, I'll be the one to break my heart.
I'll be the one to hold the gun.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 4. června 2015 v 4:12 | Reagovat

Přeju klid a usebrání myšlenek, abys zas mohla funkčně žít s veselostí Tobě vlastní.

2 (skořicová) Raven (skořicová) Raven | Web | 4. června 2015 v 16:04 | Reagovat

Nikdo už sám sobě nerozumí. Zahltit se lidmi možná pomůže, ale já třeba preferuju ponoření do samoty.
Drž se, jdi dál.

3 may may | Web | 4. června 2015 v 17:22 | Reagovat

[2]: Potřebuju lidi, jinak zabředám do nehezkých stavů. Lidi jsou záminka, proč se nehroutit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.