Vata

29. dubna 2015 v 14:21 | may fowl |  O něco víc
Stará paní má v ústech vatu a ptá se, jestli tu fouká. Rozestavíme se na zastávce do společensky únosné konstelace vzdáleností. Studený vítr mě zlehka bere za šaty a hrozí mě odnést zpátky v ústrety nemocnice.

Posledních pár dní je všechno divné. Řeším teď spoustu dospěláckých věcí, jako že si hledám práci, psychicky se připravuji na výměnu spolubydlících, uvažuji, co čekám od svého vztahu, a vymýšlím spoustu vět, které nikdy neřeknu. Nosím přitom prázdný výraz nezaujatého ignoranta. Dýchám na půl žerdi. Dělám to všechno jen proto, aby vůbec. Na otázce Jak? mi záleží příliš málo.

Domů přijedu vždy jen na tak dlouho, abych si připomněla, proč odtamtud utíkám. A pak se zase jedu schovat do svého útočiště poklidné bezúčelnosti. Děje se tisíc a jedna věc, ale já o nich nezvládám psát. Je těžké přesvědčit někoho o svých prioritách, když jim nevěřím sama.

"Chováš se jako nezodpovědnej sobeček."

Vystoupila jsem z auta a přemýšlela, jak mu jen naznačit, že to je pro období vynořující se dospělosti typické. To abych odvlekla vlastní myšlenky od podtónu tragického zklamání v jeho hlase.

Zalezu si v šatech do postele a chvíli budu předstírat, že nic nepředstírám.

Nevím, kdo jsem, ani co chci od života. A své minulé já kousek po kousku pouštím z náruče. Odlétá po větru, tříští se na závany nostalgie a stahuje se do bezpečné vzdálenosti.

Mám pocit, že nelžu, když řeknu, že mi to nevadí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Margareth Margareth | Web | 29. dubna 2015 v 20:07 | Reagovat

Páni. Dlouho jsem nečetla tak pravdivá slova, která zažil snad každý, kdo trošku přemýšlí a nenechá se svévolně unášet životem. I já znám takové pocity, které jsou zcela přirozené. Děkuji za takové články, které mi dávají naději, že ačkoliv nemusí být vždy nutně (auto)biografické, lze se v nich dočíst, že ještě někomu záleží. Někdy člověk zkrátka skutečně musí ztratit sebe sama, aby zjistil, kdo vlastně je. Skvělá práce!

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 29. dubna 2015 v 20:48 | Reagovat

Zaplať pámbů za vítr.
A za větrné mlýny.

3 stuprum stuprum | Web | 30. dubna 2015 v 0:51 | Reagovat

Víš přece, kdo jsi. Od toho místa začneš. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.