Praskliny

13. ledna 2015 v 19:30 | may fowl |  Fikce
Fandom: X-Men, odehrává se po The Last Stand.
A pak už s tím skončím. Možná.
Zcela určitě pro Jí.



V konečném důsledku prý víc litujeme věcí, které jsme neudělali, než těch, které jsme udělali. Já však nejvíc ze všeho lituji právě těch zdánlivě malých pošetilostí, kterých jsem se dopustil.

Lituji, že jsem si kdy pomyslel, že jsme přátelé. Lituji, že jsem zůstal, oči dokořán. Lituji, že jsem ti kdy dovolil, aby ses mi dostal do hlavy, Charlesi. Býval jsem plný bolesti a hněvu, ale tehdy mě začal tížit také bezedný hlad po blízkosti myslí, jakou jsem neměl nikdy znovu zažít. Tenkrát, na pár prchavých, dokonalých dnů jsem věřil, že nejsem sám.

Jak léta plynula, nevšímal jsem si, jak z nás čas ohlodal úlomky někdejší dokonalosti. Praskliny se provalily až ve chvíli, kdy ses podle nich před mýma očima rozletěl na tisíc střípků. Definitivně - a zbytečně.

A já se pouze mlčky naklonil nad šachovnici, jako kdyby to byl jen další tah v rozehrané partii. Bolest, hněv, to všechno bylo pryč. Zbyl jen ten tvůj prokletý bod někde mezi zuřivostí a klidem, bod naprostého soustředění.

Nevyhrál jsem. Ale tentokrát ani ty ne.

Proboha, Charlesi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.