Za poločasem rozpadu

9. prosince 2014 v 11:15 | may fowl |  Sto slov
A ona vytáhla skalpel a zboku jej zabodla nebezpečně blízko té červené pulzující věci v mém hrudníku. Tahala a páčila a já necítila nic než pnutí kůže...

Co sis myslela, ty hloupá? Nezavírej se před slovy. Proč jen ti tolik buší srdce, když nechceš víc než to, co už máš?

Je divné, seznamovat se polonahá s někým, kdo má roušku a plastové rukavice. Ale právě takovým lidem se nejspíš položíme na stůl a necháme je rozkrájet nás na kousíčky.

Zavřená Kdyby. Budoucnosti pomíjejí dřív, než nastanou. Dveře necháváš zotvírané pro případ, že by přeci -

Vyřízli kus mně a já poděkovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.