Okysličení

22. prosince 2014 v 0:44 | may fowl |  Sto slov
Pražský Karlín, krátce před půlnocí. Vítr mnou smýká jak proužkem igelitu. Než dojdu do nejbližší stanice metra, stejné jako kdykoli přes den, cítím v plicích vzduch a uvědomuji si plnou váhu toho, že dýchám.

Ten zvláštně teplý prosincový vánek, který jakoby neměl mezi domy kde vychladnout, mě zaplavuje vzpomínkami na pocity. Snad to není v T., jak jsem si tolikrát usmyslela, snad je to v Praze samotné. Nechápu, jak jsem mohla nebýt tady. Protože tohle se mnou Brno nedělá. Tohle se mnou žádné místo nedělá, nostalgie i vítr chutnají všude jinak.

Možná jsem tady doma. Ale hlavně jsem tady živá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.