Can I eat you?

29. srpna 2014 v 1:01 | may fowl |  O něco víc
V podvečerním záchvatu neschopnosti jsem se shrbila ke stolu a vypalovala čerň z řetízků. Prostě teď jedu na antisociální vlně, říkám si a opatrně si ohmatávám bolavý nos. Prostě jen chvíli nebudu dělat vůbec nic a stejně tak se budu i tvářit. Jako by nic.

Internet stokrát spadl a zase mě napadl. Mezitím jsem snědla tři jogurty, dva croissanty, tři sušenky, pět chlebů, nakládané okurky a müsli. Stihla jsem se facebookově poklofat s jistým Týdžejem (který kdysi před týdnem opilý bouchal dveřmi a hrál se mnou Hill Climb Racing a já pak unikala zpod jeho přetěžkého spáčského ramene). Nestihla jsem si zabalit na čtyřdenní trip do Berlína, natož dopsat povídku z táborovou tematikou, která je tradičně zcela nepublikovatelná, protože zneužívá žijící tvory. Aneb dnešek ve zkratce.

Jsem v oku cyklonu. Posledních pár týdnů se přese mě převalilo s pěkným rámusem a současné bezvětří taky nebude dlouho trvat. Ještě jsem se tu ani nestihla zmínit o tom, jak super byly Colours of Ostrava, což měl zrovna být pekelně dlouhý článek. Ale pak namísto psaní přišly italské monzuny, rodinná dramata s neočekávaným happyendem, Jazz Republic s M., čokoládový dort a dvoutýdenní prozpěvování mantry "nesnáším děti". Včera jsem pak dala výpověď v Mekáči a přecházím do Costa Coffee. Už se nemůžu dočkat, až budu požírat flapjack za poloviční cenu!

Událo se toho hodně, půlnoc pryč, do Reichu stále nezabalen ani zubní kartáček. Ve středu ještě přepakuju tašky a vyrazím do Říma. Na tenhle svůj soukromý eurotrip se vážně těším, ale rozhodně nemůžu říct, že jsem připravená. Jsem jenom hodně, hodně mimo. Je jedno, koho z toho viním tentokrát, protože po letech mimostavů je mi už jasné, že si vždycky najdu vzpomínky, které můžu blaženě omílat až do zblbnutí, jizvy, na kterých můžu zakotvit.

"What are these?"
"They're called ears."
"You're a dangerous woman. Therefore, it's the right time for me to go to bed."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 10:02 | Reagovat

Z Mekáče do Costa Coffee. Ještě že to není naopak. :D Snad si teda přilepšíš. :)

2 Sarinka Sarinka | Web | 29. srpna 2014 v 12:18 | Reagovat

Costa Coffee ♥ Nečudujem sa, že si v Mekáči dala výpoveď, ako som počula, nepracuje sa tam nič moc.

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. srpna 2014 v 12:23 | Reagovat

Máš nádherný a charakteristický styl psaní. Na tvoje stránky jsem už několikrát narazila a musím říct, že mě tvá tvorba vždy velmi mile překvapí. :)

4 Adina Adina | Web | 29. srpna 2014 v 13:15 | Reagovat

Skvěle napsáno... Zrovna se utápím v podobně antisociálním období, kdy hodně jím, moc nevycházím z domu, sentimentálně vzpomínám a přesvědčuju sama sebe, jak krásně mi bez všech těch dramat všedního dne je :-D

5 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 29. srpna 2014 v 13:25 | Reagovat

Super článek, ale jedno musím říct k tomu nadpisu. Pokud by se tě někdo někdy zeptal "can I eat you" nikdy neříkej ne. :D :D

6 PaPája PaPája | Web | 1. září 2014 v 11:52 | Reagovat

Takže už konec mekáče? :D

A sakra! Pročítám blogy a každý se teď někam chystá! Do Berlína, do Říma, jiní zase do Španělska... já jsem zase asi anticestovatelská. :D

Super článek, pobavilo jsem se. :-)

7 Aurora Aurora | Web | 2. září 2014 v 12:05 | Reagovat

cool. veľa šťastia v novej robote. :)

8 Eleanor Eleanor | Web | 21. září 2014 v 17:08 | Reagovat

Nerada to říkám, ale máš u mě řetězák. Promiň, znáš to, někdo to být musel... :D http://metronomysubstance.blogspot.cz/2014/09/liebster-award.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.