Úzkostná porucha na M

6. července 2014 v 22:43 | may fowl |  Hele
Když jsem tam poprvé přišla žádat o práci, odešla jsem s brekem. Životopis 1.0 jsem si přinesla tak vypilovaný, jak jen mi mých patnáct let dovolilo, ale vůbec jsem si nedovedla představit, že ztroskotám na něčem tak banálním, jako je minimální doba spolupráce. Na tři týdny mi brigádu nedali.

Časem jsem se zařekla, že ten podnik nesnáším, protože "podporuje globalizaci na úkor drobných místních podnikatelů". V mém názoru mě utvrdily letně noční návštěvy jisté pobočky na Cornmarket Street, během nichž jsem zjistila, že opravdu žádný produkt tamního sladkého sortimentu nestojí za to, zůstat po zavíračce hospody ještě chvíli vzhůru.

Letos v dubnu jsem si s patřičně zoufaleckým pocitem poprvé u krku zapnula spodní knoflíček uniformy a stala jsem se ovcí stáda, které pracuje pro McDonald's.



Mekáč je velmi sofistikovaná továrna na obsedantně kompulzivní poruchu. Ruce si je třeba mýt každou hodinu a kdykoli se dotknete obličeje či vlasů. Věci ze země se zásadně nesbírají, protože cokoli se země dotkne, je nečisté a musí být vyhozeno. Maso do McChicken sendvičů se smí zvedat jedině kleštěmi se žlutou rukojetí, pouze při balení tortilly si jej můžete srovnat holou rukou. Rajčata se nabírají pouze v rukavici, kromě případů, kdy je rovnáte do sendviče. Trvanlivost potravin je stanovena na minutu přesně a nespotřebovaná kuřecí křidélka, která byla v ohřívači 21 minut, je nutno vyhodit. Poněkud absurdních pravidel jsou spousty, aby se hygienik nažral a zákazník zůstal "lovin' it".

Dlouhodobé masírování touto propracovanou sbírkou rituálů vede u zaměstnanců k nutkavému a nepatřičnému používání slov "prosím" a "děkuji" ve volném čase, stejně jako k nevyžádané obsesi fastfoodem, která se projevuje zejména úzkostnými sny a zvýšenou konzumací zmrzliny.

A přitom je to trochu jako počítačová hra. Valí se na vás objednávky a vy musíte zkoordinovat svou činnost tak, abyste je zvládli co nejrychleji. Plníte své primární a sekundární úkoly, kloužete se v černých teniskách po kuchyni sem a tam a občas čelíte nějakému tomu bossovi. Manažeři mají v popisu práce vás čas od času pochválit, přepadově zkoušet z přesložité teorie péče o cheeseburgery a nepřistihnout vás při požírání McFlurry.

Nikdo ze spolupracovníků není ze svého zaměstnání zvlášť nadšen (ačkoli jedincům lačným vyšších pozic se to daří předstírat), ale všichni tu jsme proto, že chceme pracovat. Nebo tomu alespoň věříme. Záplatou na bolavé nohy, fastfoodový odér, hluboko zažranou otrávenost, noční můry a popáleniny od fritézy nám budiž jakási výplata.


Nevím, nakolik jsem si polepšila. Minulé prázdniny jsem u Václaváku vnucovala turistům thajské masáže, letos v podobné destinaci vynáším odpadkové koše plné nesnědených kuřecích ostatků.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 7. července 2014 v 0:09 | Reagovat

Stejně seš dobrá, že tam vydržíš a ještě o tom dokážeš takhle mazecky psát. Za poslední dobu fakt jedinej dobrej článek, co tu na blog.cz vidím :)

2 Em s tečkou Em s tečkou | Web | 7. července 2014 v 10:01 | Reagovat

Drsný :D Vážně obdivuju každýho, kdo dokáže dělat takovou práci, to musí být stejně mazec...
Na druhou stranu - ještě, že se tam nesbírá jídlo ze země a používají se rukavice, no ne? :)

3 m. m. | Web | 7. července 2014 v 22:35 | Reagovat

Jelikož jsem sama pracovala skoro dva roky ve fast-foodech, můžu ti jen říct, drž se! Tahle práce tě poznamená a dost možná fyzicky zdevastuje, jelikož směny jsou samozřejmě šílený a pracovní podmínky na hraně, ale taky tě to hodně naučí a já věřim, že to je takový dno, na který je dobrý si sáhnout. Nelidská dřina v nelidskym kolosu, kde vůbec nic neznamenáš, a zároveň na tebe maj naprosto šílený požadavky, jako by tě snad platili zlatem, to chce fakt hodně kuráže a výdrže a když tě to nezlomí, tak tě to posílí a bude se ti to v budoucnu hodit. Mě osobně na tom nejvíc bavilo to, že jsem tím sobě i svému okolí dokázala, že fakt umim dřít. Do takovejch zaměstnání totiž fakt nechodí líný lemry, na to opravdu musíš bejt dříč, co má chuť otestovat svoje limity. A taky tisíckrát radši budu chodit domů naprosto mrtvá s mizernejma pár korunama platu a vědomím, že jsem na ně fakt dřela, než abych někde předstírala, že něco dělám, a za pěknej výstřih pak měla plat o poznání větší. Z práce ve fast foodech mám sice i po letech poněkud noční můry, ale furt mi jsou milejší než vzpomínky na jednu celonoční brigádu na jednom baru, kde se zrovna jako na potvoru stavil manažer a my všichni museli brutálně předstírat činnost :D

4 Zuza Zuza | Web | 8. července 2014 v 11:51 | Reagovat

Náhodou, pracuju tam už rok a čtvrt a v běžném životě žádné vymytí mozku ani přílišné používání ,,prosím" či ,,díky" nepozoruju. Pravda, že to beru hlavně jako takovou sondu do jiného světa, kde se obecně vyskytují hloupější lidi než na které jsem byla zvyklá (například jsem pro spoustu z nich první člověk, kterého baví matika/fyzika), kde nikdo nechápe moje vtipy a podobně. Pravda, že občas nevím jestli se smát nebo brečet kvůli těm hovadinám, které jsou schopni naprosto vážně prožívat. Jako by snad nebylo jedno, jestli tam člověk nejdřív kydne kečup nebo hořčici :D Nebo když si myslí, že si sednu na zadek z toho, že mi přidaj korunu na hodinu či když si mě po roce a půl dokonce všimnou a daj mi žlutou jmenovku :D No achjo. Ale radši tohle než celý prázdniny sedět doma na zadku. Během školního roku doučuju matiku, ale toho je holt přes prázdniny míň

5 Zuza Zuza | Web | 8. července 2014 v 11:52 | Reagovat

* dva roky a čtvrt, nevím na co jsem myslela, když jsem to psala..

6 Gil Gil | Web | 8. července 2014 v 11:56 | Reagovat

-Dlouhodobé masírování touto propracovanou sbírkou rituálů vede u zaměstnanců k nutkavému a nepatřičnému používání slov "prosím" a "děkuji" ve volném čase - anooo, já to znám :D :D :D :D Pracovala jsem 4 roky v restauraci :D Když už řekneš i paní prodavačce v supermarketu při placení dříve než ona "prosím" a "děkuji", vybuchne smíchy, protože hned pozná, kde člověk pracuje :D
No, chvála Pánu, už jsem zase pár let zpět ve zdravotnictví, ale tam to není o nic méně crazy :D :D
Perfektní článeček!!!!♥

7 brutalcrimes brutalcrimes | Web | 8. července 2014 v 12:01 | Reagovat

Tak to se teda drž. Já bych takové podmínky nevydržel.
Jinak jsem nevěděl, že je to tam tak čistotný!

8 Katie Katie | Web | 8. července 2014 v 12:05 | Reagovat

A to jsem myslela, že podle toho videa s Katkou a okurkou je McDonald's práce snů! :O

9 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 8. července 2014 v 12:11 | Reagovat

Tak to tě obdivuju, v mekáči bych asi dělat nevydržela. A o těch hygienických nařízeních jsem vůbec nevěděla, mekáč si vybavuju spíš z pěkně nechutných urban legends.

10 Lady I. Lady I. | Web | 8. července 2014 v 12:12 | Reagovat

Ta pravidla můžou znít absurdně, ale přesto jsem ráda, že teď vím, že v Mekáči fakt existujou a ta hygiena se tam dodržuje. Přece jen doma taky nesníš něco, co ti upadlo na zem, a v Mekáči to není o nic víc v cajku jen proto, že tam nevidíš, že to upadlo. A jsem fakt ráda, že vím, že si ten člověk před vražením okurky do mýho číze umyl ruce.
Ačkoliv je pravda, že to, že říkáš, že tam takováhle pravidla existují, neznamená, že se taky ve všech pobočkách dohlíží na to, aby se dodržovala. :D

Jenom teda vyhazování ještě poměrně fresh jídla je na sekání rukou, no...

11 Marillee Marillee | E-mail | Web | 8. července 2014 v 12:14 | Reagovat

Hezky sepsané důvody, proč bych já nikdy do fastfoodu pracovat nešla. :-D

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. července 2014 v 12:22 | Reagovat

Wow tyjo...já bych tam nevydržela a utekla bych :D A předtim bych stihla sežrat co nejvíc jídla :D

13 charlottechocolate charlottechocolate | E-mail | Web | 8. července 2014 v 12:42 | Reagovat

Dostala jsem brigádu v Mekáči na celý srpen a musím říct, že než jsem si přečetla Tvůj článek, těšila jsem se. Přeci jen si můžu sama vydělávat! Jediné, co mi teď zbývá, je doufat, že náš menší Mekáč bude alespoň menší noční můrou. Jsem zvědavá, ale díky Tvému článku už nebudu tak šokovaná a neztratím ideály až na místě, ale nechám je stát hezky venku na zahrádce.

14 Myšák Myšák | Web | 8. července 2014 v 12:49 | Reagovat

Tohle bych asik nedala a stejně tak servírku, ať už na částečný úvazek či plnou směnu. Prostě se nezvládnu dostatečně dlouho přetvařovat ;-)

15 Em Zet Em Zet | Web | 8. července 2014 v 13:00 | Reagovat

Tak tohle je opravdu hodně vtipně napsané. :D :D Já do MCD nechodím, chodím jen do KFC, ale hádám, že tam to asi bude vypadat dost podobně jako u vás, co se těch úzkostných poruch týká.

16 izuleasasetka izuleasasetka | E-mail | Web | 8. července 2014 v 13:22 | Reagovat

hmm... tak tomu říkám štěstí :D nezávidím ;)

17 Kejtý ヅ Kejtý ヅ | Web | 8. července 2014 v 13:26 | Reagovat

Tak to jsem netušila, že je mekáč tak čistotný. Nikdy jsem si v něm nic nekoupila, chodím jen do KFC :D Nevydržela bych tam dělat. Pořád opakovat dokola "Dobrý den, co si dáte?", "sebou nebo tady", "prosím, děkuji"... obdivuju tě :)

18 Holoubek Holoubek | E-mail | Web | 8. července 2014 v 14:11 | Reagovat

Obdivuji kohokoliv, kdo v McDonald's vydrží déle než měsíc. Sám jsem po několika směnách došel k tomu, že se pokusím vydržet do konce měsíce a to psychicky terorizující místo opustím.

Čert vem ty blbý pravidla jako, že si pořád musíte mýt ruce nebo ta doba spotřeby (raději nemluvě o tom, že se to stejně pořád přelepuje). Pravý peklo je dementní šéf, který vás neustále povýšeně poučuje o tom, jak to celý děláte blbě a že zrovna jeho byste měli poslouchat, protože on si tam tu kariéru poctivě budoval 20 let...
A nedejbože, když se spálíte o fritézu a snažíte se nějak za pochodu ochladit. Hned dostanete vynadáno, že jste se kontaktem s obličejem znečistili a ať se padáte umejt... Pff.

Mekáč je psycho a rozhodně nikomu nedoporučuji tam vůbec strkat čumák (pokud to tedy není bezvýhradný masochista...). :D

19 Andy Andy | E-mail | Web | 8. července 2014 v 14:27 | Reagovat

obdivuju všechny co jdou pracovat někam do mekáče nebo KFC, takže i tebe.
já si sice namlouvám, že bych se k něčemu podobnému "nesnížila", ale ono to přece jen bude asi furt lepší, než nedělat nic.
peníze jsou peníze.
přeji pevné nervy

20 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 8. července 2014 v 16:03 | Reagovat

Kamarád tam dělal brigádu na dva měsíce před pár lety. Popisoval to stejně nelibě jako ty. Já nad tím ani nepřemýšlela, raději budu shánět něco jiného. Jenže co...
Přeji ať to přežiješ.

21 pathetic-teenager pathetic-teenager | Web | 8. července 2014 v 16:10 | Reagovat

Taky mám zkušenost s fast-foodem. Pracuji v KFC, což jsem ve srovnání se spolužáky pracujívími v McD vyhodnotila jako o trošku lepší možnost. Vždycky jsem si říkala, že do fast foodu nikdy, ale sehnat v téhle době práci, kde nechtějí minimální věk 18 let, tisíce zkušeností a 86586486 hodin měsíčně, je dost složité a většina prací se prostě se školou skloubit nedá. Jediné pozitivum na KFC jsou super lidi a slevy do Starbucks. Každopádně ti můžu jen říct: soucítím s Tebou a drž se! :)

22 Panra Panra | Web | 8. července 2014 v 19:16 | Reagovat

Začínám přemýšlet jestli jsem neudělala chybu, když jsem žádala o brigádu do KFC. :D

23 Monique Corneille Monique Corneille | Web | 8. července 2014 v 19:30 | Reagovat

Haha, tvůj článek mě pobavil, je dobrý! :) Sama jsem v Mekáči taky byla na brigádě, tak vím, o čem píšeš. Je to hnus za směšný peníze, znovu bych tam nešla. Budiž to slouží jako motivace se pilně učit a být tak schopný si najít nějakou smysluplnější a zajímavější práci. -.-

24 Katie Katie | Web | 8. července 2014 v 19:48 | Reagovat

Raději bych si ukousla ruku, než se tam najíst.
Ve fast foodu jsem jedla za život asi 3x. Nikdy mi to nechutnalo.
Je velmi nepříjemný fakt, že když jdeš kolem restaurace a cítíš vůni, vybaví se ti určité potraviny. Maso, rajčatová omáčka, bazalka, špagety.
Ale když jdeš kolem fast foodu jako je McDonald, pod tím smradem si nevybavíš žádnou konkrétní potravinu.

25 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 8. července 2014 v 19:57 | Reagovat

Já jsem z malého města a tady Mekáč není, takže vidina brigády je v nedohlednu a můžu za to být rád.
Stačí mi, když se tam občas jdu najít. Natož tam ještě pracovat

26 Lenča Lenča | E-mail | Web | 8. července 2014 v 20:18 | Reagovat

Já bych tam asi nevydržela. Ale myslím si,   že bych si brigádou tam aspoň znechutila hranolky, kterýma se u nich teď cpu až moc často :D

27 Dawn Dawn | Web | 8. července 2014 v 21:08 | Reagovat

To zní jako zábava.

Miluju styl tvého psaní.

28 Jannie Jannie | 8. července 2014 v 21:16 | Reagovat

Jako bývalá pracovnice v tomto odporném fast foodu musím říct, že mekáč mě naučil jediné: Nechat se urážet, podkopávat si nohy a pomlouvat se za zády pro peníze. Je to plýtvání jídlem, dělání z obyčejných potravin něco víc a nehorázné ožebračování lidí (kteří vesměs nejsou moc inteligentní, když platí za takové jídlo takové peníze). Doteď mám jizvy od grilu a fritézy a nikdy nezapomenu na ty "hužvy"!!!
Skvělý článek. Přesný. Výstižný.

29 PaPája PaPája | Web | 8. července 2014 v 21:34 | Reagovat

U nás ve třídě to byl velký hit, pracovat v Mekáči. Ostatně, je pravda, že to je jedna z "jistot", kam tě asi vezmou, a kde si něco kloudnýho vyděláš, v rámci možností.

Do tohoto podniku bych ale ani tam nešla asi ani za mák. Zaprvé, fakt nesnáším fastfoody. Kamarádka vyprávěla, jak ty "steaky" klepou do grilu jako koňský kopyta :D. Jo a hlavu měla při tom podepřenou ruku, kde měla totál spálený prst.
Zadruhé, já nechci dělat otročinu a prostě celkově se mi firma McD hnusí.

Ale tak, drž se, jestli ti to za to stojí. :-)

P.S.: Skvělý styl psaní, pobavila jsem se :D.

30 Adele ♥ Kate Middleton Adele ♥ Kate Middleton | Web | 8. července 2014 v 22:07 | Reagovat

Tak to je fakt mazec. POchybuju, že bych tam vydržela, za to tě teda obdivuju, vlastně všechny. Jde vidět, že je to otrocká práce, protože když stojím u toho pultu a hlásím objednávku, někdy mám pocit, že to hlásím stroji a ne člověku. :/

31 m. m. | Web | 8. července 2014 v 22:38 | Reagovat

[10]: Já teda nemám problém sníst doma něco, co mi upadlo na zem, pokud to teda neutrpělo nenapravitelná zranění nebo to neni něco tekutýho, co nabere chlupy apod. Mám doma čisto, tak co má bejt, že to upadlo na zem :) Přinejhoršim se to opláchne.

32 m. m. | Web | 8. července 2014 v 22:42 | Reagovat

[17]: Copak "co si dáte", ale nás v Panerii nutili říkat doslova "Co vám mohu nabídnout?", což mi šlo přes pysky asi stejně jako "Náš pan prezident Zeman je úžasný člověk". Nechápu, proč je třeba bazírovat na nějaký doslovný formulaci, která ještě ke všemu je tak strašně nepřirozená. A teď si představ, že by to fakt všichni dodržovali a tisíce lidí po celý ČR by tě tam zdravili naprosto stejnou strojovou formulkou. Brrr...

Naštěstí to tam bylo podobný jako v jinejch podnicích - sice ti do hlavy tlučou spoustu pravidel a pouček, ale nikdo v reále neočekává, že budeš vždycky stoprocentní. Jen nesmíš pod těch 100 procent klesnout zrovna ve chvíli, kdy přijde nějaká tajná kontrola nebo blbej zákazník, co se vyžívá ve stížnostech.

33 m. m. | Web | 8. července 2014 v 22:50 | Reagovat

[30]: Když si tu práci zkusíš, dost ti to upraví náhled na tyhle lidi :) Oni by samozřejmě naprosto neměli nechávat svoje vyčerpání nebo nasrání vstupovat do jejich role v práci a zákazník by naprosto neměl vidět, že je něco žere, ale je nutno nechat, že zákazníci jsou velmi často hovada a neni dne, aby tě tam někdo totálně neponížil, nenasral, psychicky nevyčerpal. A tak ke komukoli v jakymkoli gastronomickym podniku teď přistupuju mnohem soucitněji, nechávám si veškerý rýpavý dotazy a rádobyvtipy:"Ten koláč je dnešní nebo ho tu máte už z minulý středy, haha?", "A nemohl bych dostat slevu, že jsem tak milej?" a podobně. Ne, nemohl! Objednej si jako normální člověk a padej. To se nedá popsat, jak tě tyhle věci za chvilku začnou srát, když ti to rádoby originálně vpálí do ksichtu už asi třístej člověk za jedinej tejden.

34 may may | 8. července 2014 v 23:02 | Reagovat

Díky všem za komentáře i podporu, neberu to ale tragicky, každý své brigády strůjcem :)

[3]: Naprosto jsi to vystihla, co se té dřiny týče. Myslím, že začínám tušit, co je to práce, i kdyby mi zrovna tahle nastokrát připadala absurdní!

[4]: A tys to zase vystihla, co se týče setkání s lidmi, kteří myslí jinak. Doteď jsem neměla tu čest s lidmi, kteří by se za zády pomlouvali kvůli tomu, kdo komu dal pryč croissant apod. Na druhou stranu, v Mekáči toho o mnoho víc na řešení není, takže se do určité míry nedivím, že propírají tohle.
Nemluvě o kuřpauzách. S těmi jsem taky dosud neměla tu čest.

[6]: Ono to Mekáčové "prosím" a "děkuji" je ještě dost specifické. Je na něm totiž vystavěna jakási kódová řeč, obdoba vysílačkového "přepínám" a "rozumím". Poděkuje se ti za to, že někoho pošleš naložit maso do oleje.

[10]: Přesně, pravidla jsou striktní, ale záleží už na konkrétním zaměstnanci, jak moc je ošulí. Na mě ale zatím stačila výhružná cedule "prostory provozovny jsou monitorovány videokamerami".

[12]: Mě teda víc než tyhle detaily odrazuje jídlo. Přistihla jsem se, že na něj mívám chuť, ačkoli jsem ho dřív ráda opravdu neměla, a rozhodně nehodlám přejít na stravu z fritézy.

[13]: To vydělávání je na tom super. Pocit, že máš vlastní peníze za výkon, který jsi sama podala. Vědomí, že ses neflákala.

[21]: To, že nemám praxi, byl jeden z důvodů, proč jsem skončila tady. Se svou praxí jsem kvalifikovaná akorát tak na dětské tábory.

[33]: Haha, jo. Už jsem stihla být šikanována partičkou německých puberťáků za to, že někomu z nich nalili colu místo čaje.

35 V. V. | Web | 8. července 2014 v 23:37 | Reagovat

Nevlezla bych tam ani jako zákazník a jako brigádník už vůbec ne. Tento článek je další kapkou v moři důvodů, proč tyto řetězce odmítám jakkoli podporovat.

36 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 9. července 2014 v 1:56 | Reagovat

Jo a teď nám pověz, kolik těch pravidel fakt dodržujete a kolik máš na hodinu.
A kolikrát si zapomněla na okurku?

37 Lily Love Lily Love | 9. července 2014 v 9:01 | Reagovat

Já Mc'Donalds miluju,ale pouze jako zákazník,pracovat bych tam nechtěla :D

38 Moi Keiniku Sangová Moi Keiniku Sangová | Web | 9. července 2014 v 10:27 | Reagovat

V MeFistofelovi poblíž mého bydliště jsem dělala závratných pětadvacet dní. První den jsem myslela, že uteču, o přestávce jsem seděla na záchodě, třásla se po celým těle jak v nějakým záchvatu a vážně uvažovala, že to zabalím. Pak jsem si zvykla, nějak to rozdejchala a šlo to. Sice se mi chtělo zvracet pokaždé, když jsem šla do práce, sotva jsem se naučila zacházet s kasou, šoupli mě na Drive, v noci jsem zavřela oči a viděla hamburgery, chtěla nakopat špičatou botou do zadních částí většinu lidí, co tam pracovala, a upřímně se děsila dne, kdy mě dají do kuchyně, protože tam bych jednu ženskou asi fakt utopila ve fritéze... ale šlo to. Na konci července jsem si řekla, že takhle teda předmaturitní prázdniny rozhodně nestrávím a dala jsem výpověď. Výsledek? Zhubla jsem asi devět kilo, protože se mi při pohledu na jídlo dělalo šoufl, takže jsem jedla jedno jabko denně, za výplatu jsem si koupila bundu a kalhoty a pápá, a už nikdy v životě nevlezu do Mekáče. Až budu bohatá, osobně se postarám, aby ten konkrétní, kterej mě "zaměstnával", byl srovnán se zemí.

39 macatamamina macatamamina | Web | 10. července 2014 v 21:10 | Reagovat

Já osobně Mekáče a podobné věci nesnáším. Z takového jídla je mi zle. Bohužel to, co popisuješ pokud jde o pracovní podmínky není nic ojedinělého. S lidmi se dnes bohužel takto zachází a zaměstnavatelé jsou lační toho, aby své podřízení mohli nějak shodit a ukrojit jim kousek z výplaty. Už jsem pracovala na mnoha místech, ale taková fabrika nebo velkej obchoďák, to je opravdové peklo. Bohužel, v dnešní době musí obyčejnej člověk jen "držet hubu, krok a být rád"

40 ANA ANA | Web | 21. července 2014 v 19:49 | Reagovat

Ber to jako práci a nic víc. Nic osobního, jen prostředek, jak si vydělat nějakou korunu. Naštěstí to nemáš do důchodu...
Ale i tak věřím, že jsi zhnusena, znechcena, a ž e sis svou práci představovala jinak, důstojněji, zajímavěji. Jenže, jsme v Česku, dojné krávě pro zahraničí a musíme přežít.

41 assimilation assimilation | Web | 19. června 2015 v 5:37 | Reagovat

pujcka ihned forum :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.