Profesní deformace

5. dubna 2013 v 10:14 | may kdežejejaro?! |  Sto slov
Nesnáším lidi a halucinuju. Chci pryč. Chci vychrlit na psychopaní celý svůj ego-dystonně heterosexuální příběh a nechat si předepsat prášky. A odmítám uvěřit, že vždycky volíme to, co chceme. Není to tak jednoduché. Nepřesvědčí mě ani ty pofidérní věci, které mi na hodině filozofie prováděl čas. Vlastně je záslužné nevědět, co chci, protože i to lze počítat jako vzpouru proti škatulkování.
Zase jednou se mi zdálo, že jsem se snažila zabouchnout dveře před zlodějem, který možná byl zubař.
Možná by stálo za pokus nechat nás zesublimovat. (Aneb ten moment, kdy vás napadne, že celý jeden váš vztah je pouhý přenos.)


Když už je napořád prosinec, doporučuji strávit duben tady:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 5. dubna 2013 v 15:47 | Reagovat

jsou tací, co mají škatulku na všechno.
prosinec není na pořád, dneska už nám pršelo.

2 Sylvana Raven Sylvana Raven | Web | 6. dubna 2013 v 13:09 | Reagovat

Prosinec už se stahuje, u nás začal podzim...

3 WildChild WildChild | Web | 7. dubna 2013 v 13:28 | Reagovat

Nebo dětský lékař...

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 17. dubna 2013 v 17:00 | Reagovat

Taky mě lidi štvou. Ale jen ty co znám. Cizí mi nevadí. A taky nevím, co chci. Ale radost mi to nedělá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.