Surový sýrrealismus

26. prosince 2012 v 20:19 | morbidní may |  Fikce
Mám nějakou nekrofilně dekadentní náladu. Nejradši bych se sama vypravila na hřbitov na Boušíně, za kostelíkem, kde se po léta vdává, křtí a pohřbívá naše famílie; a že už je tma, vloupala bych se dovnitř zadní brankou od lesa, kolem kontejneru se svíčkami a hřbitovním kvítím. Pak bych se po zmrzlém blátě čvachtavě doklouzala až ke dřevěnému náhrobku, pod kterým dosud nelehla hlína a který nese jen jedno jméno, ač pod ním leží koster víc, a rozřízla ho pilou z ledu (led je perfektní zbraň, až na nahodilé loužičky nezanechává žádné stopy, a ty se dají vždycky svést na hlídací psy).


Potom žuchnu dolů a probořím se do rakve a kolem mě by se hemží červi, kteří by tam vlastně vůbec nebyli, kdyby je tam tenkrát v létě nepřilákaly hnijící růže, a já bych jenom vyděšeně vzlykám, ach Bože, co jsem to udělala, jsem tu tak sama tak sama a je tu tma a zima a vlhko a po vyvrknutém kotníku mi vzhůru šplhá červík Nervík a pod podpatkem to zakřupalo, jako kdybych někomu rozšlápla ruku. Ach Bože Bože to je špatně, to je tak strašně moc špatně. To je úplně jako když ta malá holčička v Čokoládě vysypala babiččin popel na schodišti a pak ho holýma rukama sbírala a hrozně se omlouvala.

A rakev souhlasně zaskřípe a já se koukám zubatou dírou nahoru k nebi, ze kterého stejně není nic moc vidět, protože dnes zase máme pod mrakem, a tak si vyndám z kapsy svůj nový chytrý mobil, který jsem dostala od Ježíška, protože ten starý si v jednom kuse myslel, že v něm jsou sluchátka; otevřu aplikaci Mapa hvězdné oblohy a představuji si, že na mě svítí přinejmenším Sirius.

Asi bych si měla zavolat pomoc, je docela zima, ale nejdřív se podívám na obrázky z Instagramu, mám tu pár fotek brášky ještě odpředtím, než jsme v lesoparku začali hrát pirátský dračák a kolem prošel celý klan lidí, co se si navzájem podezřele podobali, a mě napadlo, že jejich kosti budou všechny ležet na témž hřbitově, a pak mě napadlo, že bych na ten náš hřbitov chtěla zajít, až jsem skončila tady, žejo.

Ještě jsem s novým telefonem nenapsala ani jednu esemesku, zato už na něm mám aplikaci, která člověka v noci poslouchá a nahraje, když chrápe, a ve trojhodinových intervalech říká "You're dreaming, you're dreaming," aby spáče uvedla do lucidního snění. (Řeknu vám, je divné, mít po celou dobu spánku pocit, že vás někdo sleduje.) Ale jak si teď přivolat pomoc, to netuším. Jé, androidík na ploše zčervenal, to mi asi brzo dojde baterka. Já věděla, že si nemám kupovat Solu - v každé druhé recenzi přeci psali, že to snad má být vtip, dát k tak výkonnému procesoru tak slabou baterii. Ale co už, je pozdě. Čas večeře. Zkusím telepaticky nahlásit matince, že se zdržím.

Načež se zamyslím. Nechci si dědu pamatovat jako někoho, kdo umíral, někoho, kdo leží v rozmlácené rakvi na rakvi své maminky. Pamatuji si ho jako živého člověka a pro mě prostě živý zůstane. Samozřejmě se mi stýská, ale to stýskání se snáší o dost líp, když člověk nemyslí na umírání, ale raduje se ze skutečnosti, že ten člověk někdy byl.

Taky je fascinující, na některé naše společné okamžiky se podívat zpětně. Už tenkrát byly jeho dny sečteny. Ale lidi, já na tom nejsem o nic líp. Moje dny jsou taky sečteny. Dny nás všech.

A tak vytáhnu z kapsy dosud neroztátou ledovou pilku číslo dva, vyklepu klubko červů z nohavice a jako vysokohorský horolezec nebo nějaký americký superhrdina se pomocí dvou ostrých čepelí škrábu z hrobu ven. Moje ruce, se kterýma se obvykle nezmůžu ani na jeden klik, se třesou jako ratlíci, ale pomůžu si zapřením o protilehlou hliněnou stěnu, a za necelou minutu jsem z hrobu venku.

Díru zamaskuji adventním věncem, zamávám kamennému andělovi vedle a trochu jako připosraná se šourám nechutnou břečkou zpátky k vrátkům.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 20:52 | Reagovat

Jak se jmenuje ta aplikace? :D Tu si musím stáhnout! :D

2 may may | 26. prosince 2012 v 23:10 | Reagovat

[1]: Sleep as Android. Dvoutýdenní zkušební verze zdarma, pak se kdyžtak musí připlatit.

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 11:11 | Reagovat

[2]: díky :)

4 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 11:11 | Reagovat

[2]: díky :)

5 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 27. prosince 2012 v 19:05 | Reagovat

Naprosto souhlasím s tím, že lidi by na ty, kteří už "nejsou s náma", neměli myslet jako na mrtvoly. Není to tělo, který dělalo toho člověka. Je to duše a duše je nesmrtelná. Ať už jsi ateista/křesťan/cokoliv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.