Beatless

13. října 2012 v 23:56 | may entomofobik |  Fikce
Je léto, deset let zpátky. Na zahradě za chalupou trháš jahody. Že jsou to jen ty lesní, rozplynou se na jazyku raz dva, a tak je do sebe hážeš zběsilou rychlostí. A najednou... Nechutný hmyzí pach. Vyskočíš na nohy a pliveš. Drhneš si jazyk špinavými nehty. Marně se snažíš zbavit té hrozné pachutě v ústech, ale brouci jsou zákeřná havěť.
Je včera, začátek podzimu. Unavenýma očima mžouráš na okno se štítkem Personal Statement 4 a počítač hučí jako mixér. Najednou se z něj ozve podivné zacrčení. Že by se nějaká můra uhnízdila v jeho útrobách a teď se usmažila? A opravdu, vzápětí tě znovu udeří do nosu onen pach a nechce přestat. Zmateně se rozhlížíš. Najednou tě něco zašimrá ve vlasech. Strnule zvedneš ruku a vyndáš si z hlavy brouka.
Po ruce ti bleskurychle leze překvapivě drobná a hubená mrška s popelavě šedými, lichoběžníčkovitými krovkami a dlouhými tykadélky. Koukáš na ni. Narozdíl od berušky se cílevědomě ubírá směrem dolů. Jak může něco tak maličkého mít funkční mozek, který je schopen rozhodnout, kam poleze? Jak se sem vůbec dostal? A jak může tak malá bestie tak děsně smrdět? Znechuceně hmyzáka vyhodíš z okna a snažíš se nemyslet na drby o pavoucích, kteří si uvěznění pod lakem na vlasy vykousali cestu do mozku, na Proměnu od Franze Kafky ani na "kontext tvého života".
Zavřeš okno a bezděčně se zachvěješ zimou. Něco tě šimrá na ruce, na nose, na čele, ve vlasech, na noze... Ale tihle brouci už jsou jen v tvojí hlavě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | E-mail | Web | 14. října 2012 v 14:30 | Reagovat

Brrr.
Raději Brouky Liverpoolské.
Živé hmyzáky nebrat! Jen ty zpěvné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.