Inkoust, který nebyl

9. července 2012 v 0:07 | spavá psavkyně |  Moc myslím
"Nechceš mi říct tajemství?" zeptala se Nicole Kidman nahé ženy, která vedle ní seděla na lavičce.
Cizinka si ji prohlédla, usmála se a odpověděla:
"To bys mi nejdřív musela říct to svoje."

A tak skončil čtvrtý film předminulého čtvrtečního večera. Bylo v něm hodně chlupů, trpaslíků a úchylek, ale režisér měl cit pro detail a hudba Cartera Burwella dostála jménu svého autora.
Mluvím o tom filmu, samozřejmě.

Ohlížím se po uplynulých dnech... víkendech... tím, co bylo mezi nimi... dívám se za tím, co už pominulo z roku 2012, dívám se za osmnáctým rokem své "velkolepé" existence. Koukám jenom hodně opatrně, s rukama na očích mžourám skrz prsty. Chce to odvahu...
Jak tak listuji stránkami svého deníku alias nočníčku alias blicího diáře, nepoznávám se. Tak tohle má být můj život.
Čokoláda. Mír. Saze. Po půlnoci. Vybalit. Brrr. Na koncertě. Já. Křest. Kýč. Seminář. Pondělky. Obscény. Velká holka. Pracovat. Uklízet. Cestou. Slash. Stěr. Spát. Komentář. Křovíčka. Hluchota. Terapie. Rock'n'swing. Ponorka. Mozkočerv. Bored. Fajn. Přehled o čase. Deadline. Punchline. Punch. Au.
Mohla bych v těch vzkřecích pokračovat ještě hodně dlouho.

Do háje, vždyť jsem chtěla být spisovatelka a psát - a zatím řeším úplně jiné problémy, nebo spíš je neřeším a nechávám vrstvit se. Nejhorší je, že o tom, co se mi děje, psát nemůžu, protože se to buďto možná ani neděje, a pak by to byl trapas, a nebo se to děje, a pak by to byl ještě větší trapas a navrch malér. Tak či tak, jedná se o nesdělitelné a dost osobní záležitosti - a já pořád nepíšu.
Kdy jsem naposledy zplodila odstavec souvislého textu?
V rámci svých deníkových výlevů. Jinak vůbec. Všechno se to točí jenom okolo mě.

Možná to tak má být. Do psaní člověk vždycky musí dát velký kus sebe, aby to stálo za čtení.
Ale bohužel mým blábolům není příliš rozumět. Tak moc chodím kolem horké kaše, že si nerozumím ani já sama. Mám v tom dost binec a už delší dobu si moc věcmi nejsem jistá. Doopravdy jistě vím jen, že psaní potřebuju k životu.

Pravdopis mě naučil jednu věc: Tajemství se nerozdávají zadarmo. S tajnými informacemi se obchoduje - a nebo se kradou.
To bude ten důvod mé malé sdílnosti. Nedávno mě okradli.


Skunk Anasie - Secretly
(Tohle hrálo, když jsem za tmy rázovala po asfaltu do údolí a v ústrety mi svítil Londýn.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady Nik Lady Nik | Web | 9. července 2012 v 7:15 | Reagovat

hezky napsáno)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.