Ano, Anno, tohle je tvůj život.

10. července 2012 v 14:10 | may tápající |  Moc myslím
Vždyť já na tu vysokou vlastně vůbec nechci, pomyslím si otráveně, když proklikávám stránky všemožných nemožných univerzit a hledám něco, co by odpovídalo mé představě o tom, kým bych měla být.
What the heck should I do with my life?! drnčí mi hlavou. A už mě to nebaví.
Chtěla jsem psát, ale abych toho byla schopná, musím nejdřív číst - a na to nemám čas, což znamená, že si ho na to nechci udělat, a to znamená, že pokládám čtení za ztrátu času a nevýhodnou investici životní energie, což znamená, že degraduji vlastní životní cíl, a sice knihy, protože mi přijdou až moc vzdálené životu.
Ale co je to vlastně život? Žehlení bezedných košů prádla, hádky s matkou, problémy, jejichž existenci si nechci připustit, běhání po doktorech, googlení vhodných sestřihů, chození pozdě spát, nevyléčitelné nemoci, krájení melounu?
Život je, když jedu nevyspalá vlakem, čmárám do sešitu fialovou fixou a nepokrytě šmíruju spolucestující.
Život je, když večer se sklenicí vína stojím na balkóně, měsíc velký jako tvarohový koláč svítí na tepající Lignano pode mnou a slaný vítr mi cuchá vlasy.
Život je, když s Aishou sedíme na lavičce na blátivém rozcestí uprostřed lesíka, na keře se snáší šero a my propíráme všechno a nic.
A dokud je život, zůstanu až po uši v muzice a budu dál psát a zevlovat a vést nikam nevedoucí hovory a klást si otázky, na které není odpověď.

"Poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání."
(Milan Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí)

Tak. Proletos posté.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eliade eliade | Web | 10. července 2012 v 16:27 | Reagovat

Jéje - taky Kundera, jo? :) Mně se spíš líbilo to Terezino uvažování o náhodách. ("Má- li být láska nezapomenutelná, musí se k ní od první chvíle slétat náhody jako ptáci na ramena Františka z Assisi.") A četlas už Žert?
Jinak neboj, všichni jsme měli (a doteď máme) pochybnosti ohledně vysoké školy a budoucího života... bez toho to nejspíš nejde, no.
A já jsem si taky dřív myslela, že aby člověk mohl psát, musí číst. Teď jsem to však přehodnotila. Načteno máme, obě asi pětkrát tolik, než by ke psaní bylo potřeba. To, co nám ale teď schází, je žití. Než člověk něco prožije, nemůže nic napsat, kromě recykolvaných příběhů z jiných knih. To si teda aspoň myslím já - čili moje heslo teď je: Míň psát a víc žít.
Takže hlavu vzhůru, nějak to šlo a nějak to vždycky půjde! Učitě.

2 Es Ef Es Ef | Web | 10. července 2012 v 23:31 | Reagovat

Víš, mám to podobné. Chci psát, jenžepořád vidím tu šílenou spoustu práce, kterou mám před sebou, občas váhám, jestli to má vůbec cenu, občas mám pocit, že tímhle hrabaním se za svým snem můžu skončit ještě hlouběji. Tak nevím no.

3 may may | 11. července 2012 v 21:09 | Reagovat

[1]: Ještě jsem nedočetla, opovaž se spolierovat :) Ještě jsem od něj nic jiného nečetla, jen viděla v divadle Jakub a jeho pán.
Máš pravdu s tím čtením. A spíš bych měla omezit internet než psaní.
[2]: Když lidé umírají, jedna z věcí, kterých prý litují, bývá, že zaživot moc pracovali. Buďme líní psavci :) (Snadno se řekne - ale já spíš nedělám vůbec nic.)

4 Lady I. Lady I. | Web | 14. července 2012 v 23:02 | Reagovat

První odstavec? Placák, sestro!
A do maturity tak nechutně blízko.
Jo a fialová už mi pomalu dopisuje. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.