Večerní Auvajs aneb Pitva abnormality

9. června 2012 v 10:23 | patoložka may |  Moc myslím
Za okny na obloze je moje nejoblíbenější část každovečerního barvočaření. Na poslední kousíček rozpité duhy usedá šedá vata mraků a ze zbytku světa jsou jen černé siluety proti obzoru. Svítím si večerním světélkem a klofu do klávesnice.
Dnes je ten správný večer na P!nk. Neposlouchala jsem ji už skoro rok a shuffle na mě vyplivl několik jejích slaďáčků za sebou (ha, jako bych tu od ní měla mnoho jiného než slaďáčky (ha na kvadrát, jako by její pozdější hudba byla něco jiného než ukřičený elektropopík a slaďáčky)).
Prokrastinuju, třídím si mozek, chvílemi mi něco vytane na mysli a já mlátím hlavou o stůl... A tak mě napadlo: proč ve mně vlastně některé myšlenkové pochody vyvolávají potřebu vytlouct si je z lebky, hystericky kvílet a kníkat a nadávat?
Chudáci rodičové. Asi si mysleli, že mě ta praštěnost přejde, jak mi začne táhnout na osmnáct. Skutečně, za loňský školní rok, kdy jsem byla pryč, se ze mě stala nudně normální, málomluvná a naslouchavá šedá myš. Zpátky doma jsem ale už zase spadala pod obnošenou škatulku - magor Mája, Maya bzz, Maya podivín, a z takové se člověk jen tak nevymotá.
Je to způsob upoutání pozornosti. Je to pozérství. Je v tom troška samolibosti. Ale hlavně je to snaha vyrovnat se s věcmi, které bych si měla nechat pro sebe, ale zároveň si je nechat pro sebe nemůžu.
Vždycky jsem byla až přespříliš otevřená. (Tento blog je toho důkazem.) Není zdravé, vyzvracet všechna svoje tajemství, vypreparovat svoje duševní vnitřnosti a nechat na druhých, ať si to přeberou. Vím, že to není zdravé, stejně jako je nezdravé naopak polykat slova.
A tak se čas od času potácím mezi dvěma (e)mentálními nezdravostmi a vyvádím. Přitom si nejsem vědomá příčin svého vyšilování, jen se podle toho chovám. To pak mívám hrabemiden.
Blábláblá.
Jen se na mě podívejte. Už zase pitvám, nimrám se v ranách, analyzuji, zařazuji nezařaditelné do škatulek slov a pojmenovávám neuchopitelné. Ačkoli vím, že to vede do pekel stejně, jako nemyšlení. To už jsme si experimentálně ověřili, ano, ano.
Člověk se prý nikdy nezbaví toho, o čem mlčí. A proto si dnes pár věcí nechám pro sebe. Nechci o ně přijít. Nevládnu slovům tak dobře, abych mohla svému okolí zprostředkovat obsah své hlavy.
Venku mezitím zhasli oblohu.

Ploužák proti vnitřním debilům.
Proti malosti, lhostejnosti.
Je skoro kacířství ho sem dávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anifares Anifares | Web | 9. června 2012 v 10:34 | Reagovat

Ahoj,
ráda bych tě pozvala na svůj blog, kde se věnuji projektu 101 cílů za 1001 dní. Chtěla bych tento projekt v České republice rozšířit, protože mi přijde zajímavé a důležité, aby se lidé zamysleli, jaké cíle si chtějí splnit a co od sebe do budoucna očekávají. Následně, aby je to také motivovalo k samotnému plnění cílů. Budu ráda, když mé stránky navštívíš a třeba se inspiruješ. :)
Děkuju,
Anifares

2 Lilly Lilly | E-mail | Web | 10. června 2012 v 2:50 | Reagovat

Veľmi pekne napísané :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.