SMRT.

20. května 2012 v 11:24 | may v morbidní náladě |  Moc myslím
Ještě jsem ani neumřela a už teď mám plné zuby těch onošených a plytkých průpovídek, které se s umíráním pojí.
Jak by řekla T.: Umřu. Jak by řekl Moriarty: That's what people DO!
Je to snad ještě přirozenější, než si odskočit. Ale slyšeli jste snad někdy někoho říkat:
"Jdeš na záchod? Tak to si užij."
Nebo:
"Byla's na velký? Upřímnou soustrast."
?
Dobře, dobře, pokud mě znáte osobně, možná jste si už někdy něco podobného vyslechli. Ale vy víte, jak to myslím. Je absurdní, že o něčem, bez čeho se život neobejde, vůbec nemluvíme, tváříme se, že to neexistuje, a ve chvíli, kdy se s tím setkáme, proneseme pár ustálených frází, potlačíme slzy a dáme si rakvičku se šlehačkou.
Smrt se v naší vyspělé civilizaci dá shrnout dvěma krásně cizími slovy: tabu a klišé. A to vůbec krásné není.
Upřímnou soustrast. Je mi to moc líto. Nechtěl by tě vidět takhle, chtěl by, abys šla dál.
Prdlajs.
Až já umřu, chci, aby všichni dlouho hystericky brečeli a rozhodně nikam nechodili. Mělo by to svoje kouzlo, věčně odpočívat pod kostrami truchlících.
Ještě jednou prdlajs. Až umřu, bude mi to úplně jedno.
Skoro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dimmity Dimmity | Web | 20. května 2012 v 20:05 | Reagovat

Děkuju za fajn názor!
Nakously jsme tu obří téma, jak koukám... :-) a je to dobře.
Myslím, že ženský svět a pohled na věc je velmi cenný, nezazlívám si ho... omlouvám se, že jsem pár věcí nevyjádřila jasněji, ale co se dá dělat... :-). Myslím, že jsi ta správná feministka, pokud ženám neubíráš intuici - to je pro mě právě ten starý feminismus (přelom 19./20. století), kdy se ukáže, že i žena dokáže myslet a její názor může být cenný.
Mám zase nad čím přemýšlet...

Dimmity

2 Dimmity Dimmity | Web | 20. května 2012 v 20:09 | Reagovat

Ještě ke článku... kouká na mě z něho velká pravda. Smrt je něco, s čím se v dnešním světe člověk moc nepotká, je to něco špinavého, nepřírozeného, nevidíme to v reklamě, co to teda je? Děsíme se kostlivcema a zombíkama, aby se nám chtělo ještě víc umřít... a přitom dřív se okolo umírajícího sešla celá (při troše štěstí) rodina a vnoučata mu seděla na polštáři a bylo to něco klidného, fajn. Dneska to vypadá tak, že umřeme ve svojí garsonce a budou nás okusovat vlčáci (jak řekla Bridget).
Není co dodat, zachytila jsi vše :-) ráda si od tebe zase něco přečtu...

3 lovitka lovitka | Web | 21. května 2012 v 22:05 | Reagovat

Náhodou: "Jdeš na záchod? Tak to si užij," používám dost často.
Jde o to, že pokud ti někdo blízký umře, nic už nikdy nebude tak jako předtím. Když se vyprázdníš, docela v klidu pokračuješ ve svém životě dál.
Co je nechutné, jsou všichni ti lidé, kterým jsi blízká nikdy nebyla a přesto se snaží proplakat co nejvíce kapesníčků, snad aby vypadali hrozně empaticky, nebo co.

4 may may | Web | 22. května 2012 v 13:26 | Reagovat

[3]: Máš pravdu, z tohohle hlediska se to nedá srovnávat. Nechtěla jsem se navážet do těch, kterým někdo umřel, ale právě do těch, kteří přihlížejí s klišoidními komentáři na rtech. Na druhou stranu, co se tak dá říct, aby to neznělo jako trapná zdvořilost?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.