Mannen som elsket Yngve

31. května 2012 v 21:36 | recenzentka may |  Hele
Zase jsme šly do Bytu. Víno, sýr, čokoláda, sezení v okně, velké plány, spacáky rozložené po parketách, promítačka, norský film na stropě... a jaký film.
Ten sednul.
Zjistila jsem, o kolik působivější jsou knihy a snímky, o kterých vám nikdo předem nic neřekne, než ty, na které se předem zeptáte podobně založených kamarádů, všech kulturních znalců ve svém okolí a internetových kritiků. Takže pokud si nechcete zkazit zážitek, nechoďte pod perex a šupem googlete, kde si stáhnete svůj program na dnešní večer.
Jen lehké varování, než tak učiníte: Míra explicitního slashe - 2/10 (podle T.).


"Mladí rebelové"

Podle českého názvu a úvodní scény jsem si říkala - hm, zase jedna na teenagery zaměřená komedie, co se hrozně snaží být cool, aniž by autoři věděli, že slovo cool už dávno není hustý a že témuž se dnes říká epický. Ale byla jsem příjemně překvapená.
Hlavnímu hrdinovi (nepohledný vlasatý zrzek) je sedmnáct a žije kdesi v zadku Norska za dob, kdy byl pád Berlínské zdi na spadnutí. Se spolužáky rozjíždí kapelu a řeší nám tolik povědomé problémy: létající palička, basák - třetí kolo u bicyklu, "Můžete mi dát do odposlechu víc kytary?", dusné zkoušky... Členové Mathias Rust Band kouří hubené cigarety, hodně paří, nosí černé kabáty s plackami na klopě a ujíždějí na punk rocku. Oranžově ovlasený Jarle se postaví do jejich čela za mikrofón a začne si s pěknou holkou. Padají naivnosti jako Navěky nebo Naše kapela dobude svět.

Pak to začne být slashy. Do třídy přijde divný pěkňouš Yngve, který poslouchá synthetický popík, kouká na mraky, ve sprše zkouší nedýchat a hraje tenis. Jarleho fascinuje. Začne s ním trávit čas, který by spíš potřebovaly jeho kapela a matka.


Měla jsem dvě teorie o to, jak to dopadne. Ta teplejší byla správná. Ale nečekala jsem takový dojáček (kupodivu jsem se u konce vůbec pubertálně nehihňala, ač to ode mě mnozí očekávali). V řeči fanfikce: mistrovský Hurt/Comfort. Japonsky: kawai! Česky: hořkosladká tečka za odlehčenou puberťáckou komedií.
Shrňme si to: Chlapec měl v hlavě binec, místo uklízení rozbil, co se dalo, ale na konci všech útrap jej čekala katarze a nový start, při němž starý odpad nechal za sebou. Příběh skončil novým začátkem se všechním steskem nad pominulimými dny, které už nejde vrátit zpět, se vší nejistotou a otevřeností.

Obrovskou zásluhu na kvalitě filmu měl také kvalitní soundtrack. Punkový song začínající kapely "Piča Satan Anarchy Komando" si sice nezadal s kýčovitým slaďáčkem "Fortapt", kterým si Zrzek dobýval srdce přítelkyně, přítele i matky, ovšem hudba, kterou poslouchali členové Mathias Rust Band, by dnes měla být součástí základního hudebního vzdělání.

Třeba tahle (zní mi v hlavě už od pátku):
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady I. Lady I. | Web | 31. května 2012 v 23:04 | Reagovat

To zní zajímavě, zkusím, díky :)

2 eliade eliade | Web | 1. června 2012 v 9:28 | Reagovat

Dám na Tvou radu a tohle si vážně pouštět nebudu :D. Jestliže je tam míra explicitního slashe 2 / 10, dovedeš si představit, co by to se mnou udělalo, když já i tam, kde je míra explicitního slashe 0 / 10, vidím míru toho implicitního klidně 10 / 10 ? :) Chicht. To je fakt strašná deformace. Včera jsme se o tomhle bavily s mamkou a já utrousila něco jako: "Stejně je homosexuálních lidí míň, než si člověk myslí." A mamka na to: "Snad víc, ne?" :D Ehm. Už Ti zase spamuju na blog.
(Ale ještě jednu věc si nemůžu odpustit... už jsi mluvila s rodičema o tom pátku? Kdyžtak budeme hledat jiný termín, ne?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.