Back to love, chocolate and rock'n'swing

18. března 2012 v 21:57 | nemytá táborita |  O něco víc
Tak jsem do toho znovu spadla. Nevzdala jsem se, poddala jsem se. Blábláblá. Amen.
Jsem zase o něco klidnější. A to i přesto, že mi motá hlavu jaro. I přes to, že to jde z kopce s mou pověstí chemičky, matematičky a znalkyně církevních dějin. I přes to, že mě píchá u srdce.
Možná po třech měsících nastal čas vykopat mrtvolu a napojit ji na přístroje. Noc co noc se mi zdává, že je zase všechno v pořádku... Ale z ulity nevylézám, radši se držím léty prověřené taktiky a nechávám se nést proudem. Asi to nedává moc smysl, vždyť už jednou jsem vydala svoje nitro na milost a nemilost jedinému člověku; teď, když mám za sebou krok do prázdna, už nemám co ztratit. Tak proč se nemám k činu? A ať mě ani nenapadne, všechno svádět na nedostatek času. Když něco hoří, čas si na to udělám vždycky.
V hoření asi právě bude ten problém. Před čtvrt rokem jsem si nad propastí zahrávala s pravdou a probudila se do snu, ve kterém nehoří vůbec nic. Je to jedno velké déjà vu. Nebo snad Deža neví? Díky Bohu za padající hvězdy, modrá sluchátka, spaní v autobuse, zpěv v lese, tvarohové koláče, ukulelové ukolébavky, teplou sprchu, blížící se koncert, fanfiction na život a tisíc dalších věcí, které s sebou tohle jaro přineslo.
Co dodat? Snad jen:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.