Mražená melancholie

15. listopadu 2011 v 18:22 | mimóza may |  Sto slov
Někdy se mi zachce se vším definitivně skoncovat. Vyrvat si to hnisavé místo ze srdce a nějak ho spláchnout, zahrabat do písku nebo pustit po větru. Ale neodvážím se. Jak jen bych mohla znesvětit léta pěstěnou urnu?

Tři roky. Dlouhé tři roky mě pronásledují sny o tom, co by mohlo být, kdybych přestala snít. Nenávidím se za to.


za náma mezi náma promlčený slova
v mý hlavě mrtvý city proč je budit znova?
uvízlá v bodě 0 oči otevírám
v myšlenkách utonulá zírám zírám zírám
a přitom kutálím se kam mě kila táhnou
a tvoje dlouhý ruce na mě nedosáhnou
 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 16. listopadu 2011 v 20:31 | Reagovat

Velmi melancholická.
Pěkná.
A smutná.

2 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | Web | 20. listopadu 2011 v 14:23 | Reagovat

achjo, to je smutný :-( krásný, ale.. smutný :-(

3 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 23:24 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.