Listopad 2011

Začínajícím spisovatelům

28. listopadu 2011 v 20:45 | may, (p)savec |  Hele
Chtěli byste napsat knihu, ale nevíte, jak na to? Tisíckrát jste začali, ale nikdy nedokončili? Máte skvělý nápad a potřebujete jej kvalitně zpracovat?
Zkuste e-mailový kurz Reného Nekudy, spisovatele a učitele tvůrčího psaní na Literární akademii. Mně samotné už skoro měsíc denně chodí pěkně zpracované, motivující články, a dosud jsem v tom neobjevila žádný háček.
Takže jste-li schopni a ochotni napsat denně dvě normostrany textu a účastnit se tohoto bezplatného čtyřměsíčního šílenství, s chutí do toho. Ale můžu z vlastní zkušenosti potvrdit, že i těm, kteří nic velkolepého nepíšou, jen se chtějí cítit profesionálněji, se kurz určitě bude líbit také. Když už nic jiného, tak aspoň ty citáty za to stojí! :)

A pokud potřebujete nějakou inspiraci pro svůj příběh, zkuste Povídkáře. Užitečná věcička.

Zabouchnutá, zbouchnutá, bouchnutá, nebo prostě muzikální?

27. listopadu 2011 v 23:45 | stoická veverka |  O něco víc
Jestliže jste už někdy byli zamilovaní, určitě se vám v onom podivném stavu stalo, že jste přistihli sami sebe u provádění něčeho neuvěřitelného a naprosto bláznivého. Ze dne na den potkáváte v zrcadlech cizího člověka. Zastavíte se před jedním z těch zrcadel a pomyslíte si: Co to, proboha, dělám?
Následuje myšlenkový či ústní výčet všech podivuhodných věcí, o kterých by se vám dřív ani nesnilo, a nyní je konáte dokonce s lehkou hrdostí a rebelskou lehkomyslností.

Nikdy bych nevěřila…


Nikdy bych nevěřila, že se kdy dobrovolně vydám do školy na sedmou a zůstanu do šesti, přitom však přijdu pozdě na seminář Frau Drutjons a zcela nefeministicky se uliju z debaty o psychologických rozdílech mezi pohlavími.

Že kdy vlezu do vodnicí vonící čajovny a budu z politých kalíšků usrkávat vlažnou tekutinu, chutí nápadně připomínající kuřecí vývar, zatímco moje propiska se ve světle čajové svíčky vydá vykružovat na papír dadaistické verše o spidermanech a ponožkách v lednici.

Že půjdu do biografu na nejslabší a nejsladší film Woodyho Allena a pak skončím v čínské restauraci nad miskou vlašských ořechů sledujíc, jak člověk naproti mě nejprve konzumuje sodovku hůlkami a poté si - s nimi v ústech - hraje na sumce.


Dobrá, tohle všechno by se možná dalo omluvit, kdybych byla skutečně nejen střelená, jako jsem odjakživa, ale navíc i postřelená. Ale co když nejsem zamilovaná? Co když mě k těmto a podobným praštěnostem nevedou fenylethylaminy, ale upřímná náklonnost k věčné mimoňce, blonďatému exhibicionistovi a odpůrkyni fejsbuku?
Seznamte si. Je nás čtyři až sedm a hrajeme si na kapelu.

Neučesaný postpubertální hysterák

22. listopadu 2011 v 18:11 | may jako nová |  O něco víc
Skelný pohled křížového vyslýchatele
- vrchol trapnosti.
Příště zkus třebas
rozumnou domluvu.
Nenávidím tu černobrýlatost, k žádné z nás nepasuje. Špatný optik.
A pokoru?
Nevedu!

Mražená melancholie

15. listopadu 2011 v 18:22 | mimóza may |  Sto slov
Někdy se mi zachce se vším definitivně skoncovat. Vyrvat si to hnisavé místo ze srdce a nějak ho spláchnout, zahrabat do písku nebo pustit po větru. Ale neodvážím se. Jak jen bych mohla znesvětit léta pěstěnou urnu?

Tři roky. Dlouhé tři roky mě pronásledují sny o tom, co by mohlo být, kdybych přestala snít. Nenávidím se za to.


za náma mezi náma promlčený slova
v mý hlavě mrtvý city proč je budit znova?
uvízlá v bodě 0 oči otevírám
v myšlenkách utonulá zírám zírám zírám
a přitom kutálím se kam mě kila táhnou
a tvoje dlouhý ruce na mě nedosáhnou
 

Ozvěny

11. listopadu 2011 v 23:22 | žárlivá may |  O něco víc
Společňák mě utvrdil v příjemném přesvědčení, že nejméně světu uškodím jakožto spisovatelka - na učitelku tance totiž rozhodně nemám. Snad Ti jiné dovedly objasnit čaču lépe než já.
Té noci jsem se dozvěděla o druhých hodně věcí, které jsem moc vědět nechtěla. Nejvíc se mě ale dotkla pravda o Tobě. Zase jednou se mi podařilo naběhnout do zdi oddělující realitu a mé představy.
Neklesl jsi v mých očích na ceně, jak jsem to formulovala v okamžik šokujícího zjištění. Spíš jsem bývala měla říct, že jsi mě zklamal. Znamenáš pro mě pořád stejně, ale jsi to vůbec pořád Ty?
V saku a džínách Ti to moc slušelo.
Kolem prošla ta Druhá, má sokyně, předurčená k vítězství už jen svým jménem. Ty ses za ní toužebně ohlédl. A já to najednou věděla. Všecko. Na kratičký okamžik jsem Ti nakoukla do duše a pochopila jsem, jak se věci mají.
Jen si za ní jdi, usmála jsem se a vychutnávala si tu hořkost ve svém srdci. Je krásná a hlavně, má Tě dost ráda.
Ačkoli zdaleka ne tolik, jako já.

Ty mě opouštíš?

8. listopadu 2011 v 16:29 | may, citový nekrofil |  Básně
Jdi a už se nikdy - nikdy -
nikdy je tak strašný slovo...
Jdi a vezmi všechno - všechno -
všechno, co je Davidovo:
Verše, co jsem tajně psala,
chvíle, pro který jsem žila,
mozek, co jsem mívávala,
než jsem ti ho zasvětila.


Však oni se vrátí

6. listopadu 2011 v 22:14 | may zase jednou básnivá |  Básně
Když se tvoji milovaní
vdáli, za obzorem ztrácí,
neplač. Těš se na shledání.
Lidé jsou jak tažní ptáci.


Ještě jednou o lásce

5. listopadu 2011 v 22:22 | may láskyprázdná |  Moc myslím
Láska se neměří v penězích.
Láska se neměří ani v krásných slovech.
Sebevětší čin nemůže být dost veliký, aby něco vypověděl o velikosti lásky.

Láska…

Láska prostě buďto je, nebo chybí.


Taková noc je jen jednou za život

5. listopadu 2011 v 22:16 | may jé jé jé |  Sto slov
Včerejškem vrcholily měsíce plánování, zařizování a nacvičování. Na náš společenský večer jsme se těšili léta, ale pořád nám přišel tak strašně daleko…

Teď je to pryč. Krásný čas na Ágéčku se citelně chýlí ke konci.

Celou noc jsem se jen tak přiživovala a nic moc nedělala. Má účast spočívala v tanci na mnou zcela neovlivněnou choreografii a v urychlené konzumaci potrhaných, zpola syrových palačinek.

Společňák rozhodně za všechny ty hloupé hádky, investované peníze i promeškané hodiny tělocviku stál. Téma Disco '79 nakonec nebylo tak špatné. Za večer jsem nenávratně poškodila pouhé čtyři kusy oblečení. A vůbec jsem si to užila.