Říjen 2011

Half Dead Autumn

17. října 2011 v 22:16 | may stínová |  Fikce
Žlutý panelákový světýlka pomrkávaj pod rozvířenou hladinou nebe a proplítaj se s větrem. Suchý listy plachtěj po asfaltu jako laboratorní myši v honbě za rozkutálenejma granulema a nad nima se dominovým efektem hladově rozsvěcí kočičí oči pouličních svítilen. Od východu oblohou prosakuje inkoust.
"Taky se ti tak líbí tenhle podzim?"
Můj ulítlej stín potěšeně zavrže korunama stromů a snese se do houstnoucího šera vedle mě, ale na moji otázku neodpoví. Achjo.
Povídám mu dál:
"Stačí se zhluboka nadechnout tý báječný říjnový vůně a hned se cejtim doma. Tady v Praze."
Obláčky mýho dechu se nenápadně infiltrujou mezi mraky kouře. Můj stín se zachvěje. Auta burácej kolem nás dvou sem a tam a najednou jsem tu docela sama, samotinká pod velkolepě rozmáchnutýma rukama vesmíru, pod tou nesmírnou baňatou náručí neviděnejch hvězd. Až mě zamrazí.
A zapřeju si - ne na nějakýho zbloudilýho hořícího padavku, ale rovnou na všechny ty úděsně starý, nevzrušeně poblikávající galaxie, co visej za mrakama - na ně na všecky, i na starou dobrou Lunu, si přeju, aby můj stín uměl přitakávat.
To abych letos na podzim nebyla tak ko(s)micky sama.


Nikdy bych nevěřila...

17. října 2011 v 21:15 | may nemájová |  O něco víc
... že zrovna já někdy mávnu rukou nad tím, čím jsem odnepaměti žila,
se slovy:
"Láska? Děkuju, nechci. Na takový blbosti teď fakticky nemám čas."

Ale tuhle dobrotu si neodpustím! Přeji příjemné sbíhání slin.


Psáno prstem do popela

15. října 2011 v 23:55 | may přemoudřelá |  Fikce
Láska a nenávist jsou dvě strany jedné mince. Plameny obou stravují srdce. Rozdílný je pouze způsob, jakým s jejich plameny zacházíme. Záleží na tom, zda je obrátíme proti sobě, nebo proti druhému.

Kdo na druhé míří zbraní tak mocnou, jako je jeho vlastní srdce, ten by si měl být vědom, že páchá harakiri a nakonec stejně nejvíc sežehne sám sebe.

Kdo těm plamenům dovolí, aby se obrátily proti němu samému, ten by si měl být vědom, že páchá kardinální blbost a nakonec stejně buď shoří, nebo vyhasne.

Pozor na ten oheň. Jizvy a jména, která vypálí do srdce, bývají napořád.


Sen

10. října 2011 v 10:47 | may zamilovaná |  Básně
Zdál se mi sen
O tobě
Nejradši bych spala dál
Jen pro tu iluzi
Že jsi blízko


A/N: Další šuplíková... Jeden z plodů loburského stýskání.

Přechodná přechodníková inspirace

8. října 2011 v 16:54 | may rozverná |  Básně
Ty, vši, byvší lapena
na plešině černouška!
Nekluž se jak splašená,
skoč mu radši do ouška!


Vzpomínka na léto 2010

8. října 2011 v 16:40 | may na okraji propasti |  Básně
Vítr do vlasů mi vplétá
Slanou vůni oceánu
Poslední doteky léta
Sesbírám do celofánu

Sesbírám je do obalu
Od nejlepší čokolády
Mám svůj vítr, moře, skálu
Postrádám však kamarády



Kruhy

8. října 2011 v 16:17 | may zbloudilá |  Básně
Bloudím v nekonečném kruhu
Dělám stále stejné chyby
Jedu vždy v tom samém pruhu
Opakuji staré sliby
Že se zítra všechno změní
Že se všechno časem spraví
Doufám v brzké uzdravení
(Čímž nemyslím vnější zdraví)
Nalhávám si dennodenně
Že to zas tak špatné není
Vždyť jsou na tom mnozí stejně
V kruzích navždy polapení
Je to jako divný sen
Znáte někdo cestu ven?


A/N: Zase jednou jsem se ponořila do hlubin svého šuplíku...

Zářijové ráno

8. října 2011 v 15:50 | may in september |  Sto slov
Ráno se zahalilo do mlhy, aby v zářijovém chladu nenastydlo, a zelené vlasy si posypalo jinovatkou. Spasitelka káva mi zase jednou dává to, nač byla noc příliš krátká. Vyrážím do tmy, to já tak ráda. Čerstvě vylouplé kaštany se mi kutálejí vstříc, když nad Prahou svítá…

Další podzim a já mám zase jednou štěstí zdánlivě na dosah ruky. Stačí zavadit o tu napjatou strunu, jen zlehýnka se jí dotknout, a má duše se rozezní v tónech důvěrně známé melodie. Jenže co když mi v tom brnkání zabrání strach ze zlomeného nehtu?

Kytara i láska ke kamarádovi jsou záliby dost masochistické.


Zhulená čokoládou

7. října 2011 v 22:50 | UHU |  Hele
Šla jsem do pochybné samoobsluhy na Opatově a koupila jsem si mléčnou čokoládu s konopnými semínky. Před prodavačku jsem ji položila s pýchou čerstvé osmnáctky, když si poprvé kupuje alkohol. Mohly za to ty ďábelské sedmilístky na obalu.
Když jsem pak večer, cpouc do sebe celou tabulku na jedno posezení, googlila nějaké informace o konopném semínku, zjistila jsem, že prý obsahuje jen zcela zanedbatelné množství THC, které na člověka nemá žádný vliv ani při zvýšené konzumaci. Zato se to zrní vyplatí, když hledáte něco výživného a "zdravého". Obsahuje prý nenasycené mastné kyseliny v ideálním poměru, takže bych si tu věc asi správně měla mazat na chleba, jako teta jedné mojí kamarádky.
Carla Dagga Boo však moc nestojí za konzumaci. Průměrná mléčná čokoláda s nějakým tím rádoby zdravím zrněním uvnitř odpovídá do ní investovaným třiceti korunám. Zkrátka mě zklamala, protože jediným vedlejším účinkem tohoto čokoládového posezeníčka byla nepříjemně přeslazená pachuť v ústech následující dva dny. A to jsem se těšila, jak pak budu mít správně "zhulenou" španělskou výslovnost.
PS: Podpis UHU znamená Upjatou Hypochondrickou Úchylačku, jak mě poslední dobou trefně nazývá má drahá Aisha.