Červen 2011

Interview mit Valentina

29. června 2011 v 21:24 | may auf Deutsch |  Sto slov
"Warum willst du das Gummibärchen essen?"
"Weil es lecker ist."
"Was heißt Leckersein?"
"Dass es mir schmeckt."
"Wieso schmeckt es dir?"
"Weil es nirgendwo in der Welt ein besseres Gummibärchen gibt als dieses."
"Warum machst du jetzt seinen Bauch kaputt?"
"Mach' ich doch nicht. Ich halte nur seine Händchen und spiele mit ihm. Kuck mal, es will dich umarmen!"
"Sind dafür seine Händchen weit genug?"
"Nein. Aber deinen Zahn umarmen könnte es schon! Kuck mal!"
"Nee, danke. Es ist doch deins."
"Stimmt. Der Sinn seiner Existenz ist von mir gegessen zu sein."
"Und was ist der Sinn von unserer Existenz?"

A/N: Taková snůška blábolů. Jen aby bylo jasno, jak si představuji ideálně strávený čas s kamarádkou! :D

Tak už zazvoň!

17. června 2011 v 20:59 | may rozespalá |  Sto slov
Neučesané obrazy mi blikají pod víčky. Někde už křičí ptáci a okno bylo celou noc otevřené. Přikrytá dekou a blaženým nevědomím, bojím se zaspání. Ten strach znovu zapíná pravou mozkovou hemisféru a propouští tikot hodin do mé polospánkem otupělé mysli.
Kolik je? mlčky se ptám oranžového světla na stěně. Mám pocit, že lhostejně pokrčilo rameny. A tak dál visím mezi spánkem a bděním a představuji si, že vstávám.
Tak už zazvoň… zaklínám budík. Nezvoní. Až naléhavá potřeba odskočit si mě vyžene z pelechu.
Marně zkouším posbírat útržky snů.
Konečně vytřepu z očí spánek a vydám se do mlhou opředeného rána.

A/N: Spánkový deficit utopený v neslazené kávě…

Za slovy

15. června 2011 v 19:07 | may do počtu |  Sto slov
"Ideš s nami do Frankfurtu?" ptá se vábivě.
Tak to tu ještě nebylo. Pan Tajemný čeří mlhy nepropustně zahalující jeho osobnost a staví na odiv cosi jako přátelskou rozvernost.
A já se chápu příležitosti a vytuším víc, než by chtěl. Že v jádru zůstal stejně lhostejný, jako jindy. Že mě zve jenom do počtu, aby nemusel platit tři éčka navíc. Že za tou zdí, kterou si kolem sebe staví, je prázdný. Jako my všichni.
Prohlédnu jeho společenskou hru a odpor se ve mně mísí s lítostí. A přesto (nebo možná právě proto) se držím své role: potěšeně se usměji, souhlasím.

A/N: Zjistila jsem, že mi chybí drabblení. DMD ve mně vzbudilo něco plápolavého a stravujícího, jakýsi nový zdroj energie. POTŘEBUJI psát. A tak jsem se rozhodla chňapnout po malých všedních inspiracích.

Tobě

9. června 2011 v 17:53 | may ještě patetičtější |  Básně
Jsi můj nevědoucí majitel
Jsi můj kat i možný spasitel
Jsi můj vězeň i má vlastní mříž
Jsi mé všechno, ač mi nepatříš
A/N: Mám totiž majetnické sklony. A jsem tragéd. Však vy víte.

Cyklistická insiprace

9. června 2011 v 17:41 | prostě may |  Básně
Byla jsem na kole
V sousední vesnici
Byla jsem na kole
Já, člověk myslící
Cestou jsem myslela
Na všední starosti
Cestou jsem myslela
Na různé hlouposti
Jela jsem přes pole
Koukala na nebe…
Byla jsem na kole
Myslela na tebe
A/N: Tak prostinké, až se za to pomalu stydím! :D

Lásko

9. června 2011 v 17:32 | may patetická |  Básně
Jsi jen mlha, co mě oslepila
Jsi jen slovo, v nějž jsem uvěřila
Jsi jen duha, která pomíjí
Jsi jen dojem, který zabíjí...

Možná proto

2. června 2011 v 20:31 | may vzdorovitá |  Básně
Nejsem nepopsaná kniha stížností
Nejsem nekonečná studna moudrosti
Nejsem zpovědnice vřele otevřená
Nejsem do nečasů, proti nudě žena
Nejsem vprostřed pouště živá oáza
Nejsem slovo, které moh' bys vymazat
Nejsem hrdinka nesoucí druhých břímě
Nejsem trpělivá, čekat nebaví mě
Možná proto jsem tak sama