Květen 2011

Vše, co mám

24. května 2011 v 22:28 | may bohatá |  Básně
Nemám nic než jen
jizvu nad srdcem,
díru v rukávu
a drobné na kávu
Kávu vypiju
Rukáv zašiju
A to srdce mé
tlouci přestane
A/N: Ze stejného soudku jako předchozí...

Divnej den

24. května 2011 v 22:27 | may opakující se |  Básně
Šedý okno šedý stíny
Šedý oči manekýny
Oči chladný jako ledy
Oči šedý, prázdný, šedý

Bledý ráno bledý nebe
Dotek bledých rukou zebe
Ruce chladný jako ledy
Ruce bledý, prázdný, bledý

A/N: Je to prapodivný. Ale je to.

Nejsem

24. května 2011 v 22:22 | may nejsoucí nesoucí nesoucit |  O něco víc
Máte pocit, že se nějako ztrácím? Že už jste o mně dlouho neslyšeli? Tak to bude možná tím, že poslední dobou prostě nejsem. Jenom chvílemi se v mých očích zableskne něco jako život. A ani toho si nikdo nevšimne, za kontaktními čočkami jsou moje panenky jednotvárně matné a prázdné.
Tak třeba včera. Včera jsem asi čtrnáct minut prostě byla. To když se mi v Jungově psychologii otevřel celý nový svět. Četla jsem o jeho archetypech a radovala jsem se jako malé děcko, protože jsem se v nich viděla. Jeho teorie osobnosti vysvětluje téměř vše. Imaginární přítel Simon, má temná stránka Melania i moje bezejmenná múza, ti všichni tam jsou. A já si celá překvapená a pobavená slíbila, že se psychologii budu věnovat hlouběji, už jen proto, abych pochopila samu sebe. Na okamžik ten plamen ve mně znovu obživnul. Však vy víte, jaký plamen myslím. Coelho by ho nazval agapé.
Jako kdyby na mě můj svět padal. Možná to bude tím, že už delší dobu okopávám jeho základy. S šíleným smíchem sebevražedkyně hledám slabé místo. A cítím se jako ten rám fotografií, který stojí opřený na rozladěném a polámaném klavíru u nás v televizní místnosti. Vždycky, když hraju, se dívám do těch nicneříkajících rozesmátých obličejů, které pro někoho byly natolik důležité, aby si je pěkně naaranžoval a pověsil na stěnu. Jenže tam, kde se teď snímky nachází, zcela ztrácí hodnotu. Visí stejně jako kdysi, zobrazují totéž jako tenkrát, ale jinak jsou prázdné.
Můžete si mě poslat vyřídit pár záležitostí. Udělám, co po mně budete chtít. Stačí zaklepat na moje dveře a poprosit. Já už si sama vymyslím, co mi ta službička přinese. Nulová motivace je taky motivace! A kromě toho nejsem.
Aspoň, že svítí. Ale ten vítr... Bojím se, že mě roztrhá a zanese do vrtulí větrných elektráren. Jen to ne, to bych skončila nad polem, kde to čpí hnojivem. A kdyby mě zanesl nad moře, také bych nebyla spokojená. Tam páchne rybina. Bože. Tenhle kraj je jak placka, široko daleko ani kopeček...
A jak jsem tak listovala Malým princem, připomněla jsem si, že jsem zodpovědná za ty, které jsem si ochočila. Stýská se mi po nich. Bez nich nikdy nebudu úplná. A vlastně vůbec přestanu být.

Žárlivost

12. května 2011 v 17:17 | may jiná |  Básně
A/N: V poněkud zvrhlé náladě jsem si hrála se slabikami a vylezla ze mě tahle brutální rýmovačka o dětech noci. No prostě hard core. (Eh!)

Měsíc hází dlouhý stíny
do stromů a do oken
S nevinností konkubíny
usmíváš se, musíš ven
Kde jsi ty, tam město žije
Kde jsi ty, tam je i On
S tebou jedno víno pije
Cítí se jak šampión
Ukradnu ti kousek krásy
Ne, ty sama dáš se mi
Tvoje platinový vlasy
rozsypou se po zemi
Vůně zakázanejch růží
bílou nocí zavíří
Až na tvoji horkou kůži
přitisknu rty upíří

nevyslyšený výkřik

12. května 2011 v 16:34 | may divná |  Básně
A/N: Inspirováno jistou spřízněnou duší. Mé "lyrické já" je hodně na hlavu, takže předem varuji, že to nedává moc smysl, zvlášť ten konec, a že by to mohlo vyznít jako výsměch. Jestli je tohle výsměch, tak pouze a jedině mým básnickým schopnostem. Psáno ze studu a z pocitu, že nejsem schopná pomoct.





mlčky křičíš
spolykaná tmou
křičíš očima
křičíš rukama
křičíš propiskou
němá
spoutaná nekonečnem
sama

vím to
jsem jedna z mála
kteří slyší
jsem blízko
za stěnou dálek
slyším
moudře pokyvuji
stejná
ale co
prý jsi silná
odseknu si
drze
bezelstně
s nadějí
se špatným svědomím
jen tak z hecu
promiň
modrý voči

Jsem zpátky

4. května 2011 v 18:30 | may postrádající |  Básně
Jsem zpátky. Zpátky pryč.
Zas Tobě vzdálená.
Snad proto cítím se
tak trochu zhulená.
Však nevím, čím a proč.
Ty stojíš na římse.
Jen do prázdnoty vkroč
a vše, co mám, tím znič...