Stýskavá

1. února 2011 v 21:01 | may |  O něco víc
Jak se zpívá v jedné písničce: "Je to hořkosladká symfonie, tenhle život." Taky mám ten pocit. Obzvlášť poslední dobou. Pořád dokola si v hlavě omílám příčiny svého současného stavu a do zblbnutí analyzuji svou situaci. Měla bych to hodit na papír, ať to ze sebe dostanu a mám konečně pokoj.
Na rok jsem odjela. Dá se to brát různě. Jako cesta do velkého světa. Jako útěk před starým životem. Studijní pobyt. Hledání inspirace. Snaha nabýt zodpovědnost a osamostatnit se. Cesta za svobodou. Masochismus. A tak dále.
Prostě jsem chňapla po příležitosti - se všemi pozitivními i negativními následky, které s sebou přináší. Je to zkušenost. Obrovská zkušenost. Ale bolí. Není totiž možné strávit rok na jednom místě a tak daleko od domova, aniž by se vám stýskalo. Stejně tak není možné se odtamtud vrátit, aniž by se vám stýskalo. Bez stýskání to prostě nejde.
Horší už je vědomí, že si ti pozůstavší v Praze na mou nepřítomnost pomalu zvykají a na stýskání zapomínají. Mrzí mě, že mi moje dvě "nejlepší" kamarádky nepíšou. Ani moc nikdo jiný. Leda tak příbuzní - a také na ty není vždycky spoleh.
Kdybych tu řekněme potkala lásku, asi bych to viděla jinak. Jenže moje láska zůstala v Česku, navíc se jedná se o nic netušícího kamaráda, který nemá důvod na mě čekat a dřív nebo později se dá dohromady s někým jiným.
Už nemám chuť utíkat, ale vracet se. Velký svět je chladné a větrem ošlehané místo, kterým by nikdo neměl kráčet sám. Co se studia týče, připadám si tu spíš jako na hodně dlouhých prázdninách. Inspirace mám až až, týká se ale hlavně vnitřní rozervanosti a touhy po něčem, co nemůžu dostat. Nezodpovědná jsem stále stejně - ba možná ještě víc, a až se vrátím domů a rodiče na to přijdou, rychle přijdu i o všechnu svobodu. Domnělý masochismus bych měla nazývat spíš neschopností domyslet následky svého počínání.
Jo, holka, tohle je život. Lepší už to nebude. Tak si važ toho, co teď zrovna máš, těš se na to, co tě čeká, a postarej se, aby byl vždycky ke stýskání nějaký důvod. Protože je lepší cítit bolest, než vůbec nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eliade eliade | 2. února 2011 v 21:11 | Reagovat

Hele, nestýskej si tam! Já bych taky někdy někam ráda vypadla, od těch všech osob s tím jedním děsivým jménem ;). Ne, fakt. Náhodou, mně chybíš. Zrovna jsem ti to chtěla napsat, když jsem si přečetla na blogu tvůj komentář. Někdy se ti ozvu, až budu aspoň o trochu víc stíhat. Teď jdu spát. Poslední noci jsem pořád v hlavě omílala důležitý životní rozhodnutí (například, jestli se oběsím už zítra a nebo s tím počkám do pozítří ;)). Haha. No nic.

2 eliade eliade | 3. února 2011 v 13:38 | Reagovat

Jo, a básnickou sbírku vydáme. Jednou... Snad. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.