Mezi břehy

24. listopadu 2018 v 6:08 | may
Všechny strašně zaměstnává důležité dělání dospělých věcí. Říkáš si, že bys pomalu měla začít zakládat rodinu nebo kariéru nebo rodinu a kariéru. Zima střídá zimu. Svět se kutálí dál. A pak najednou ležíš na břiše ve studeném pokoji někde v Kanadě a čteš si hovory staré šest let. Hovory, na které jsi dočista zapomněla. Hovory o tom, jak jste chtěly jít pouštět draka. Jak se ti nechtělo do Jihlavy. Jak jsi nevěděla, co se životem. Hovory, ve kterých se nejvíc slov skrývalo mezi slovy. Mezi břehy.

Ležíš na břiše ve studeném pokoji někde v Kanadě a brečíš. Po šesti letech.
 

Javorová

25. září 2018 v 5:29 | may |  ooo
Potřebovala jsem prostor. Takže jsem odjela do obrovské země s obrovskými ulicemi a obrovskými domy. Chodím vším tím obrovským prostorem a dýchám. Protože je to dost možná naposledy, kdy můžu být sama.

Mám v sobě malou radost. Ať se děje cokoli. Cítím se silná. Dost silná na to, abych se o sebe dovedla postarat, ale taky dost silná na to, abych si uměla říct o pomoc. A tentokrát se to všechno nemusím učit tou tvrdou cestou.

Po náhrobcích šplhají veverky. Od jezera vane silný vítr, tahá za červené vlaječky a sype mi do očí prach. Na javorech zčervenaly první listy.

Do dvou do rána

18. července 2018 v 12:57 | may |  ooo
A najednou se ocitneš někde, kde jsi šťastná. Nechápeš, jak se to stalo, ale věci jsou v pořádku. Po nekonečné zimě se vkradlo do Tvé duše jaro - kousek po kousku s každým douškem vychlazeného čaje, s každým jemným objetím.

Dosud zpíváš, dosud píšeš.

Až zase přijede vzpomínkový vlak, už víš, že pod něj nemusíš skočit. Je to všechno mnohem složitější. Samozřejmě, že je to složité. Bolesti se nevyhneš, ale i v bolení může být smířený podtón.

V polospánku posloucháš déšť a slova.

"Občas si říkám, jaké by to asi bylo, kdybyste se vy dva potkali."

"Nabídnul bych mu colu."
 


Pády

25. dubna 2018 v 13:32 | may |  ooo
V. padla do spárů hastrmana.

Nemůžu nic dělat.

E. padla do spárů mexické telenovely.

Nemůžu vůbec nic dělat.

Všechny jen padáme do spárů. Občas přitom některá z nás zakašle. Když ptáčka chytají, tichounce mu zpívají písničku o šeříku a o alergické reakci.

Život ve mně probouzí myšlenky na smrt. Když si mám vybrat mezi poznáváním úžasných lidí a psaním, vyberu si to první a budu přitom vykřikovat, že jsem introvert. Potkala jsem dívku bez tváře ze svého snu a šla s ní mlčet do baru.

"Můžu Tě obejmout?"

"Jasně!" říkám, uvnitř maličko naměkko.

Večer jsem padla do postele a spala.

Karafiáty

20. dubna 2018 v 1:29 | may |  ooo
V zrcadle vidím, že mám na tvářích karafiáty, a pak nevidím nic.

Tma nás spolyká.

Sedíme u kuchyňského stolu, přišla jsem rozsypaná. Dáváš mi technické rady a držíš mě za ruku. Ale ve chvíli, kdy mi pohlédneš do očí a řekneš, že se nezaslouženě trestám a že to říkáš jako člověk, který to dělává taky, najednou vím, že všechno bude v pořádku. Protože rozumíš a protože jsme se našli.

Jsem šťastná. Šťastná od začátku až do konce.

Večer mi pouštíš videa zhulených lidí. Ráno se směješ, že vypadám jako francouzský buldoček. A já pro Tebe chci dělat všechny nerozumnosti světa.

Shořet

16. dubna 2018 v 16:29 | may |  Poetično
Pojď se se mnou projít
Po minovém poli
Seznámíme moji
S tvojí temnotou
Najdem' zapomnění
V objetí, co bolí
Zcela obklopeni
Vlastní prázdnotou

Pojď mě celou přečíst
Budu sedět tiše
Někde mezi řečí
Dobře schovaná
Malé zaváhání
Které nechceš slyšet
Rána ve Tvé dlani
Slovy svázaná

Pojď se se mnou ztratit
V hustém černém lese
Není kam se vrátit
Není cesty zpět
Tančím mezi řádky
Kam mě vítr nese
Vždy tři kroky zpátky
Za dva kroky vpřed

Pojď, shoříme spolu
Prostě dotkni se mě
Budem' padat dolů
Černou oblohou
Hvězdná trhavina
Prosím, drž mě pevně
Jako bychom jinak
Měli utonout

---
Stoslůvka vznikla v rámci challenge Duben měsíc drabble.

Sčítání

3. dubna 2018 v 13:23 | may |  ooo
Něco mezi úzkostným záchvatem a nekontrolovanou radostí. Vyprávím sama sobě vtipy. Je ráno a zubní pasta chutná jako jed. Vzduch voní jarem, jdu pozdě do školy a divže neposkakuji.

Potřebovala jsem půl litru vína a jednoho Dafču, aby mi došlo, že půl roku žiju v minulosti, která se mi neustále vzdaluje. Jakkoli byla ta minulost krásná, je to minulost. V minulosti jsem byla šťastná. Ale to neznamená, že nemůžu být šťastná teď a tady.

Někdy uděláte spoustu malých rozhodnutí, která považujete za správná, ale když se to posčítá, najednou zjistíte, že děláte něco moc špatného.

Už nepůjdu sama proti sobě.